Poctivé jaro

Pokud může být a všude to čtu – poctivý řezník, proč by nebylo možno uctít i poctivé jaro. V posledních letech to chodí tak, jako by jara ani nebylo a po zimě přišlo hned léto. Prý to je globálním oteplováním. Čert to vem, bude to tím, jak jsme pořád uspěchaní a chceme všechno hned. Čas ohýbáme, ale příroda je mocná čarodějka a zkouška může přijít kdykoliv. Říkejme jí třeba „black out“. Zatím tomu tak není, ale co není dnes, může přijít zítra.

Letos to vypadá, že jaro, jak se říká, je za dveřmi… Jsou tu jisté příznaky: zima končí chřipkami, na silnicích se objevují výtluky, které mráz a sníh odhalily jako součást budoucích jarních prací. Dál od nás v Polabí a Pojizeří vyjeli do polí. Naše Ponisí bylo kdysi v meandrech Nisy nekultivované a my, děti, jsme s jarem žily s řekou po celém jejím toku, především tím, co v ní všechno na jaře plavalo za harampádí. Po úklidu se většinou vše hodilo do Nisy, ale podobně to dopadlo, když roztál sníh v kopcích Jizerských hor. Když voda opadla, vše kolem řeky vypadalo jako po stěhování národů. Řeka smrděla a její břehy byly náhle úrodné, jako břehy Nilu v Egyptě.

Nikdy jsem nebydlel od řeky Nisy dál než 300 metrů. Mám to z první ruky. Naslouchal jsem jí a mohu vyprávět. Jaro se hlásí brzo v noci z hluchoty noci, kdy stojí čas, kdy ani hodiny netikají. Přichází kolem čtvrté ráno. Ptáci se budí a klevetí, psi se rozštěkají, do toho kočky, ve městě tramvaje, lidé na vesnicích jedou do práce na starém kole. Vítr, co v noci obyčejně spí začne k ránu foukat, sluníčko posílá na zem první paprsky. V Lukášově jsou už z autobusu vidět krásné exotické krokusy.

Jako kluci jsme se na kole jezdili dívat se na něco, co se taky hned nevidí. Na petrklíče na stráních Záskalí. Začalo to sněženkami a bledulemi. Celé chomáče jich babky z Litoměřic prodávaly kdysi v Liberci na nádraží. Ještě dřív, ještě na sklonku zimy to byly ,,kočičky a kocouři“. Celé větvičky. Můj Machnín, byla jedna veliká kočička kolem Nisy. Chlupaté bílé – samy se nabízely do vázy. Rodí se mláďata. Kdo měl od něčeho párek, mohl se těšit na potomky.

 Přišlo jaro. Čekejme poctivé jaro, žádné náhražky. Nic, co by mělo štítek, vyrobeno v Číně, Tajwanu, jižní Korei. Těším se na jaro, tak jako vy. Je za kopcem. Zítra, možná už pozítří...