Hodinu
a půl trvalo zásahové jednotce těžkooděnců policie z Brna
než dorazila na místo činu. Připadalo mi to, jako z husitských
válek, když se těžkooděnci topili v bahně a vítězní
husité jásali nad výhrou. Tady nešlo o výhru, ale ti před
šestisty lety dopadli stejně, jako ti dnešní, dobře cvičení a
dobře placení. Přišli doslova s křížkem po funuse.
Všichni
byli mrtví a pan ministr čekal na své hochy. On, odpočatý,
doletěl vrtulníkem, oni se dokodrcali po hodině a půl auty, asi
šlapacími. Koho potrestat, koho odvolat, degradovat, nechat topit
na služebně uhlím, odebrat mundurný?
Stejně
arogantní byl krajský velitel, který na dotaz redaktora, proč
nebyl průběžně informován starosta napadané obce, odpověděl,
že jim starosta nevelí… Jak může takový policejní úředník,
tak jednoduchý vůbec sloužit v uniformě? V civilizovaném
prostředí by nemohl být ani na vrátnici a pokud ano, tak jen ze
soucitu, aby nestál frontu na pracáku.
Nebo
ti dva hoši z místní služby, co do lokálu vrazili
s pistolemi v neprůstřelných vestách. Jakmile viděli,
že po nich „důchodce“ pálí, spočítali si, že jim bude
lépe v závětří za dveřmi na chodbě. Budiž, nejsou prý
na zásah cvičení. Fuj! To jako doktor nebude léčit v místní
ordinaci a pošle pacienta na umření do střediska – tam jsou
odborníci. To jsou policajti? Prdlajs, místní strážníci!
Zametat bobky by jim slušelo a nechodit lidem na oči. To ten kluk,
co hodil na vraha židli, ten byl statečný. Policajty, co čekali
za dveřmi v plné polní a se zbraněmi, ať příště pošlou
na břeh rybníka hlídat kachny za poloviční plat a s cedulkou:
Na víc nestačím, nejsem cvičený, školený.
Neproškolený?
Máme kousek od nás občanskou válku, islamisty, co se vrací
z Asie do Evropy a díky Schengenu to k nám mají půl
hodiny vlakem. Mohou přijet. Jak vidno, jsme na ně báječně
připraveni. Politici se nenávidí navzájem do morku kostí,
potichu vyzbrojujeme Ukrajinu (opět na špatné straně barikády),
přidáváme peníze soudcům, kteří to nejvíc potřebují a
vracíme půdu „černoprdelníkům“, co s ní budou jen a
jen spekulovat. Starouškové jsou v ,,péči“ azylových domů
podle vzoru nejez, nepij, lež a plať 15.000 měsíčně. Nějak to
zní podobně tomu, co říkal prezident Havel ve svém
novoročním projevu: „Naše země nevzkvétá...“ Ale to bylo
před mnoha, mnoha lety… Všichni
kolem mne fotí, tak jsem si jednou zafotil s nimi. Byla to jen
momentka.
Žádné komentáře:
Okomentovat