čtvrtek 26. března 2015

Je tomu už hodně let – čas pro Liberec



Někdy koncem šedesátých let řídil dopravu na Šaldově náměstí v Liberci jeden z bratří Prchalů. K tomu jim tam občas blikla některá z písmen legendárního papouška na zdi domu za jejich zády.
Byl čas letních prázdnin, doba libereckých výstavních trhů, času, kdy Liberec plnil roli metropole severu, jednoho z nejnavštěvovanějších měst v Česku. Když takový mumraj lidí a aut vidíte očima dvanáctiletého kluka, pak se vám zdá, že jste uprostřed dění veškerého světa. Asi jako když se domorodci z Afriky, ocitli v ulicích velkých evropských center. Pak se vám turistický ruch zdá být rovný průmyslu a jeho ekonomický přínos nejdůležitějším odvětvím národního hospodářství. Liberec se tomuto hodnocení v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století už blížil.
Městský vzduch býval prosycen navoněnou vodou z cisteren, které pravidelně myly vozovky. Letní kino hrálo noc co noc, sluníčko svítilo nonstop. Ti nejznámější zpěváci z domova a okolí zpívali a žili s námi po celé LVT. Pili a tropili výtržnosti – hotel, kde spali,  Zlatý lev, by mohl vyprávět. Město nemělo v tu dobu chybu. Tak jsem je viděl já, docela malý kluk. Denně letecký spoj Liberec-Praha a zpět. Obchody plné zákazníků, obležená přehrada, plná koupaliště. Možnost jít a přivydělat si na LVT různými brigádnickými pracemi. Prodával jsem nanuky po jedné koruně přímo z krabice. Často se stávalo, že jsem nedošel ani k hlavní bráně a krabice byla prázdná. V hotelích bylo plno a nebylo kde spát. Město bylo v tu dobu součástí LVT a těm bylo podřízeno vše, co se ve městě dělo.
V těch letech se liberecká výstava propojovala s jabloneckou výstavou bižuterie a tak se stávalo, že tramvaje mezi městy nestačily vozit návštěvníky. Jak chytře to bylo vymyšleno! V tu dobu nikdo, žádný provozovatel nezavřel provozovnu. Zvedla se návštěvnost Jizerek, hradů a zámku v okolí, tržby za prodané zboží. Nebylo, kde by nebyl obchodník, host, turista. Že to bylo před mnoha lety? Z pohledu dnešních mladých – středověk. Tehdy se lidem celkem dobře dařilo. Mezi partajníky byli občas i výborní odborníci, kteří své profesi perfektně rozuměli. Možná, že to bylo i onou velkou amnestií v 60. roce, kdy věznice opustili vězni politických procesů 50. let minulého století.
Tak nějak jsem své město viděl z okna 9. třídy školy na Husovce. Do kosmu právě vletěl Gagarin, schylovalo se ke stavbě dělícího plotu v Berlíně, hrozila krize na Kubě. Svět se od té doby nijak moc nezměnil. Pouze město Liberec zchudlo a my můžeme cestovat po světě, pokud na to máme peníze. Jen škoda těch LVT. To bylo naposled, kdy se  město skvělo v plné kráse. Bože, to je let…

Žádné komentáře: