neděle 29. března 2015

Jistoty a pohlazení

68. Ještě se třikrát vyspím a bude mi právě tolik let. Je to málo, je to moc? Kdo ví. Mladému to bude připadat jako nepředstavitelná vzdálenost, která dělí jeho věk od mého. Od mého kola zn. Eska a jeho auta Ford. Co můžeme mít společného? Věk vymezuje i schopnosti, naše zkušenosti, skladbu jídla, zvyklosti. Ten, komu je třicet se pohybuje rychleji a má schopnosti, které jsem bezesporu já už ztratil.
Sníme oba dva, ale naše sny jsou od sebe na hory vzdáleny. Máme děti. Ale ani ty už si nejsou v ničem podobné. Moje jsou třicetileté a starší, jeho jsou ti, co chodí školy. Naše ženy jsou rovněž jiné, jedna druhé si nepodobné. Ta moje je už dávno babička, ačkoliv se tomu brání. Je takříkajíc už v letech, ta jeho je ,,mladá paní“ a je něčím pro nás nepoznaným.
Tak, jako třeba starý telefon se sotva může měřit s mobilem, tak naše knihy a encyklopedie sotva budou stačit vyhledávačům odpovědí v počítačích současných generacích. Připadá mi to trochu, jako když objevitelé zámořských cest přistáli u ostrovů nebývalé krásy a nich objevili domorodce s rozumem a zvyky tisíce let zpátky. Tak mohou vidět naše děti své rodiče, mámu, tátu, strejdy, tety…
Životní zkušenosti jsou snad to jediné, co zbylo naší generaci, co můžeme plavcům - dnešním objevitelům - nabídnout za krásná ,,zrcátka“, či jabloneckou bižuterii. Pokud jsme nepropadli ohnivé vodě, nabízíme za teplo a teplou vodu naše zkušenosti, znalosti, vytrvalost, odolnost a houževnatost danou věkem. Za málo, za žádné manažerské platy současných absolventů světových škol a rychlokursů. Jsme na trhu práce počínaje hlídáním vnoučat a dalšími, velmi sofistikovanými úkony, které nelze svěřit papouškovi, pejskovi, či rybičce v akváriu, želvě na pískovišti.
Zvykejme si přitom, že šíře našich znalostí s věkem roste. Především jsou z nás už teď poloviční doktoři. Máme znalosti medicíny, víme jak co léčit. Žel, čím dál tím víc chodíme i na pohřby. Už tolik nečteme, o to víc se díváme na ,,Perly paní Serafinky“ na televizní seriálové telenovely. Naši mladí nevědí, co je to artróza, bolavý hřbet a čtení v novinách mezi řádky. Nevědí, co to byla Varšavská smlouva, Berlínská zeď, co to byla železná opona, cesty k moři trabantem a spaní pod stanem.
Jo, generační rozdíly. Našim dětem jsou známy především z pohledu, kdy rodiče a prarodiče žebrají o jejich čas, pozornost k problémům, jako je stárnutí. 68 let... Nedělejme si iluze. Vlak už dávno jede a nabírá na rychlosti. Co teď? Někomu schází syn, někomu dcera. Nám, co máme prázdné garáže jen tolik: Koukejte se z okna tramvají. Pomáhá to, přijdete na jiné myšlenky….
Co dodat? Za rok mi bude 69. Ne všechny scénáře vycházejí...

     Egon Wiener

Žádné komentáře: