Tahle malebná městečka na západ od
metropole českých Sudet Liberce jsou si podobná jako vejce vejci. Jsou jako
říční perly navlečené na šňůře na šíji země české tam, kde se zvedají
pohraniční hory a tečou řeky, říčky, rychlé příhraniční potoky. V podhůří
hor, kdy jejich poslední stromy rostou v zahradách, v parcích
půvabných měst a městeček jen kousek od Liberce.
Chrastava, Hrádek nad Nisou, Jablonné v Podještědí,
Cvikov, Nový Bor - diadém z drahého kamení, všudypřítomného pískovce,
barokních soch, sousoší a kašen, kostelů, kapliček, panských domů i vesnických
stavení, cest, mostů, hradů a romantických zřícenin. To je můj kraj, který
obdivuji a který objímám. Je tu vše, co člověk k lásce potřebuje, silní a
krásní lidé, žijí zde tvůrci všeho, co vnímám všemi póry těla. Slunce, modrá
obloha, déšť i mraky plné elektřiny, lidský kumšt a svoboda projevu. Umělec, který
vidí svět jinak, skrze přírodu a její mocnou sílu.
Jedna z těch sil, co stojí za
kumštem, má na svědomí výstavu fotografií přírody „Nejen andělé mají křídla“.
Stál jsem v tu chvíli slavnostního otevření vedle ní a jak hovořila o síle a kráse přírody, viděl
jsem vedle mne stát člověka, paní, co má krásnou duši. Vernisáž paní Vladimíry
Dvořákové, která bravurně fotografuje a krásně o své ,,práci“ mluví. Doprovodili
ji její syn a snacha hudbou a zpěvem. Vnuk vesele pobíhal, velký bílý pes, co
tam taky byl, sebou co chvíli praštil o zem, ostatní, hodně jich bylo, fotili
jako o závod a jedli k tomu cukroví a výborné chlebíčky.
Moc rád jsem na výstavě řekl, že
autorka je jako tekoucí voda, jako živel, plná energie, jako atomová
elektrárna. To jsem si jenom myslel, ale proč ne? Je taková. Usměvavá, plná
entuziasmu, snahy přetvářet v tom pozitivním slova smyslu svět. Cvikov se
může po několik týdnů chlubit výstavou, která je opravdu kyticí světa a
pozitivní energie. Takové výstavy patří sem, do měst na konci republiky. Jsou
pokračováním oněch dávných bájných hraničářských časů, kdy si lidé
v těchto místech uvědomovali povinnost se družit a podpořit ty nejlepší ze
svých řad, kteří umí něco víc, než hovořit - tvořit.
Výstava fotografky Vladimíry
Dvořákové je prezentací síly ducha, jak ji neznáme. Je zrcadlem, odrazem duše
krásné ženy, kumštýřky. Je na nás abychom na výstavu přišli včas, nenechali
odlétnout krásné brouky a uvadnout nádherné květiny. Dřív než ze stěn sundají velkoplošné
barevné fotografie a odvézou je jinam. Byla by škoda tolik krásy nevidět!
Naplánujte si návštěvu včas. Nejlíp až vaši blízcí půjdou na výstavu. Jděte s nimi,
nebudete litovat….
Žádné komentáře:
Okomentovat