pátek 24. dubna 2015

Do Cvikova




Tahle malebná městečka na západ od metropole českých Sudet Liberce jsou si podobná jako vejce vejci. Jsou jako říční perly navlečené na šňůře na šíji země české tam, kde se zvedají pohraniční hory a tečou řeky, říčky, rychlé příhraniční potoky. V podhůří hor, kdy jejich poslední stromy rostou v zahradách, v parcích půvabných měst a městeček jen kousek od Liberce.
 Chrastava, Hrádek nad Nisou, Jablonné v Podještědí, Cvikov, Nový Bor - diadém z drahého kamení, všudypřítomného pískovce, barokních soch, sousoší a kašen, kostelů, kapliček, panských domů i vesnických stavení, cest, mostů, hradů a romantických zřícenin. To je můj kraj, který obdivuji a který objímám. Je tu vše, co člověk k lásce potřebuje, silní a krásní lidé, žijí zde tvůrci všeho, co vnímám všemi póry těla. Slunce, modrá obloha, déšť i mraky plné elektřiny, lidský kumšt a svoboda projevu. Umělec, který vidí svět jinak, skrze přírodu a její mocnou sílu.
Jedna z těch sil, co stojí za kumštem, má na svědomí výstavu fotografií přírody „Nejen andělé mají křídla“. Stál jsem v tu chvíli slavnostního otevření vedle ní a  jak hovořila o síle a kráse přírody, viděl jsem vedle mne stát člověka, paní, co má krásnou duši. Vernisáž paní Vladimíry Dvořákové, která bravurně fotografuje a krásně o své ,,práci“ mluví. Doprovodili ji její syn a snacha hudbou a zpěvem. Vnuk vesele pobíhal, velký bílý pes, co tam taky byl, sebou co chvíli praštil o zem, ostatní, hodně jich bylo, fotili jako o závod a jedli k tomu cukroví a výborné chlebíčky.
Moc rád jsem na výstavě řekl, že autorka je jako tekoucí voda, jako živel, plná energie, jako atomová elektrárna. To jsem si jenom myslel, ale proč ne? Je taková. Usměvavá, plná entuziasmu, snahy přetvářet v tom pozitivním slova smyslu svět. Cvikov se může po několik týdnů chlubit výstavou, která je opravdu kyticí světa a pozitivní energie. Takové výstavy patří sem, do měst na konci republiky. Jsou pokračováním oněch dávných bájných hraničářských časů, kdy si lidé v těchto místech uvědomovali povinnost se družit a podpořit ty nejlepší ze svých řad, kteří umí něco víc, než hovořit - tvořit.
Výstava fotografky Vladimíry Dvořákové je prezentací síly ducha, jak ji neznáme. Je zrcadlem, odrazem duše krásné ženy, kumštýřky. Je na nás abychom na výstavu přišli včas, nenechali odlétnout krásné brouky a uvadnout nádherné květiny. Dřív než ze stěn sundají velkoplošné barevné fotografie a odvézou je jinam. Byla by škoda tolik krásy nevidět! Naplánujte si návštěvu včas. Nejlíp až vaši blízcí půjdou na výstavu. Jděte s nimi, nebudete litovat….
                                                          

Žádné komentáře: