úterý 14. dubna 2015

Potravinové lístky a nakupování vůbec




Pamatuji si je a věřím, že se nikdy nevrátí. Co vím, tak tenhle parádní výmysl, jak regulovat to málo, co bylo na trhu, nebyl výmysl 20. století, ale je o něco starší. Potravinové lístky znali naši rodiče a jejich ústřižky byly na všechno – šatenky, na palivo, základní potraviny. Platili vedle peněz a to málo, co v obchodech bylo sloužilo ještě k různým machinacím. Hned vedle oficiálního obchodu existoval tzv. černý trh. U nás v Čechách skončily potravinové lístky v roce 1953. Spousta jich zůstala mezi lidmi jako památka na to, jak se dříve nakupovalo.
Sortiment zboží byl tak ubohý, že dnešní mladý člověk si nedovede ani představit, co měly obchody v regálech, na pultech, ve skladech. Když přišlo zboží, tak to bylo o kusech velmi omezeného sortimentu. Tam, kde si můžeme dnes vybrat například z pětiset různých náramkových hodinek, byl v obchodě k výběru 1 typ. Tam, kde dnes existuje padesát různých druhů sýrů, byly 2-3 druhy. Regály byly plné lahví vína, zavařených okurek, hořčice, zelí a cibule. To byla padesátá léta. Šedesátá léta už byla o mnoho lepší, sedmdesátá v porovnání s léty kolem roku 1950-5 až nesrovnatelná.
V té době se začalo jezdit na pozvání na západ a na dovolenou i do lidovědemokratických států převážně k Černému moři, kdy už bylo nákupčími zboží vyhledáváno to ze západu. Kdo měl přístup k valutám, jako montéři, umělci, lékaři, pracovníci podniků zahraničního obchodu, nebo šoféři, kupoval zboží za hranicemi republiky. Později mnozí z těch, co dostávali ve své mzdě i část valut oživili černý trh sedmdesátých a osmdesátých let o tzv. veksláctví, prodej a nákup tuzexových poukázek, které N. p. Tuzex směňoval za valuty a za ně prodával ve vybraných prodejnách zahraniční, nebo i naše exportní zboží. A to počínaje od osobních aut až po cigarety, žvýkačky, jehly do šicích strojů zahraniční výroby.
Takové prodejny byly i v našem okolí. V Liberci pouze potraviny, v Jablonci nad Nisou celý sortiment tuzexového zboží. Neznal jsem v tomto období člověka, který si někde u ,,veksláka“ nesměnil české koruny za tuzexové bony a nekoupil pro někoho z rodiny ,,džíny“, nebo jiné módní zboží, které se na našem trhu téměř neobjevovalo. V té době platilo, že zboží ze západu je zboží kvalitní a naše nekvalitní. Dnes, po restauraci kapitalismu v Čechách a zrušení národních norem vidíme, jak jsme byli v tomto ohledu krátkozrací. Likvidací našeho spotřebního průmyslu jsme dopustili ukončení výroby konkurenceschopných výrobních značek, českých tradičních elektrospotřebičů, jako magnetofony, televize, ledničky a pračky, textilu, bot, nábytku, koberců…
Fenomén současného prodeje obchodních řetězců je skutečná past na drobné obchodníky, na ty, co hledají sortiment dostupný většině nakupujících. České zboží je záměrně potlačováno na úkor často nekvalitního dovozu z Dálného východu.

Žádné komentáře: