Pamatuji si je a věřím, že se nikdy
nevrátí. Co vím, tak tenhle parádní výmysl, jak regulovat to málo, co bylo na
trhu, nebyl výmysl 20. století, ale je o něco starší. Potravinové lístky znali
naši rodiče a jejich ústřižky byly na všechno – šatenky, na palivo, základní
potraviny. Platili vedle peněz a to málo, co v obchodech bylo sloužilo
ještě k různým machinacím. Hned vedle oficiálního obchodu existoval tzv.
černý trh. U nás v Čechách skončily potravinové lístky v roce 1953.
Spousta jich zůstala mezi lidmi jako památka na to, jak se dříve nakupovalo.
Sortiment zboží byl tak ubohý, že
dnešní mladý člověk si nedovede ani představit, co měly obchody
v regálech, na pultech, ve skladech. Když přišlo zboží, tak to bylo o kusech
velmi omezeného sortimentu. Tam, kde si můžeme dnes vybrat například z pětiset
různých náramkových hodinek, byl v obchodě k výběru 1 typ. Tam, kde
dnes existuje padesát různých druhů sýrů, byly 2-3 druhy. Regály byly plné
lahví vína, zavařených okurek, hořčice, zelí a cibule. To byla padesátá léta. Šedesátá
léta už byla o mnoho lepší, sedmdesátá v porovnání s léty kolem roku
1950-5 až nesrovnatelná.
V té době se začalo jezdit na
pozvání na západ a na dovolenou i do lidovědemokratických států převážně k Černému
moři, kdy už bylo nákupčími zboží vyhledáváno to ze západu. Kdo měl přístup
k valutám, jako montéři, umělci, lékaři, pracovníci podniků zahraničního
obchodu, nebo šoféři, kupoval zboží za hranicemi republiky. Později mnozí
z těch, co dostávali ve své mzdě i část valut oživili černý trh
sedmdesátých a osmdesátých let o tzv. veksláctví, prodej a nákup tuzexových
poukázek, které N. p. Tuzex směňoval za valuty a za ně prodával ve vybraných
prodejnách zahraniční, nebo i naše exportní zboží. A to počínaje od osobních
aut až po cigarety, žvýkačky, jehly do šicích strojů zahraniční výroby.
Takové prodejny byly i v našem
okolí. V Liberci pouze potraviny, v Jablonci nad Nisou celý sortiment
tuzexového zboží. Neznal jsem v tomto období člověka, který si někde u
,,veksláka“ nesměnil české koruny za tuzexové bony a nekoupil pro někoho
z rodiny ,,džíny“, nebo jiné módní zboží, které se na našem trhu téměř
neobjevovalo. V té době platilo, že zboží ze západu je zboží kvalitní a
naše nekvalitní. Dnes, po restauraci kapitalismu v Čechách a zrušení
národních norem vidíme, jak jsme byli v tomto ohledu krátkozrací. Likvidací
našeho spotřebního průmyslu jsme dopustili ukončení výroby konkurenceschopných
výrobních značek, českých tradičních elektrospotřebičů, jako magnetofony,
televize, ledničky a pračky, textilu, bot, nábytku, koberců…
Fenomén současného prodeje obchodních
řetězců je skutečná past na drobné obchodníky, na ty, co hledají sortiment
dostupný většině nakupujících. České zboží je záměrně potlačováno na úkor často
nekvalitního dovozu z Dálného východu.
Žádné komentáře:
Okomentovat