Milé děti, kterým se nechce spát,
doufám, že usnesete dřív, než dovyprávím pohádku o zlé koze a zlobivých
kůzlátkách, která dostala, co jim patří.
Pod
Ještědem, v jedné malé metropoli, žila nežila perská koza, bílá, jako
čisté sněhobílé prádlo. A že to byla koza povětrná, měla těch kůzlat plnou nůši
s kozly Enderákem, Polákem, romským kozlíkem podtatranským,
Nikolo-loupežnickým Rusínem. Tady se trochu zarazím. Jde o roli, vypravěče,
kterou v tomto příběhu mám. Buď mám děti uspat, nebo je nechat, aby se k
příběhu připojily. Rozhodl jsem se vyprávět příběh po svém. Někdo se může při
tom šťourat v nose, někdo třeba i usne…
Takže,
jak jsem řekl, měla ta kozí máma potíže, sehnat pro své potomky výživné. Ten,
co dělal v severní zóně, jel do Japonska naučit se od zaměstnavatelů
jejich písně, Rom odjel dělat policistu do Velké Británie, Polák modlit se do
Vatikánu, Syřan bojovat za islám. Tak se to seběhlo, že koza se večer sebrala a
šla do radničního sklípku a tam setrvala u piva až do rozbřesku a opakovala to
den, co den.
Mezitím kůzlata dospěla do věku, že
by sama na farmě mohla obstarávat mléko na výrobu sýrů. A tak se i ona
rozhlížela v nočním městě i v okolí Liberce, kde by co, komu a za
kolik dala, aby nedopadla jako máma. A protože nemáme kozí prostituci zvlášť
podchycenou, řekněme si to bez obav - zklamal jsem. Nejsem Andersen. Stará koza
chlastá, kůzlata ve věku, kdy je všechno svrbí se začala ohlížet za kozly a
kozlíci se těší, jak si zaskotačí.
V pátek byl 1. máj, studený máj, co
vyhání milence z mokrých laviček do teplejších peřin lepšího hostince. A
co si myslíte, že policie z Pastýřské provedla? Bušila na dveře pěstmi,
baterkami, obutá do kanad kopala do dveří a klela. Děťátka, kůzlátka byla silně
nad věcí. Policie si nechala obrousit jazyk a mocně se ptala, zda je maminka
doma: „Neseme jí obálku ve věci hmotné nouze a dávek alimentačních!“ „Budou
peníze!“, řvala kůzlata za dveřmi nadšením.
Krásný je kraj pod kopci hor
jizerských. Jizerskohorská setkání jsou barevná, jak okna velkých slavných
bazilik - žlutá, okr, rubín, barva krve neviňátek. Za dveřmi zůstala spousta
kůzlátek volajících po mamince, před dveřmi stojí mravnostní policie. Kůzlata
se pochlapila majíce už malé koule. Z pohledu policie už jen děti zhýralé
poběhlice. Dveře jsou dokořán, kůzlata popila mléko s policií, obsílku
z Pastýřské převzala, kopýtkem podepsala. Matka, stará koza se nakonec
obrátila na redaktora TV Nova a stěžovala si, že nemá dětem, co do korýtka. A
tak pohádka skončila, dřív než začala…. Koze ta hromada peněz, co jí na konto
v bance přišlo na rozumu nepřidala a tím končí kozí pohádka.
Poučení, jako v každé pohádce,
je v jejím otevřeném konci. Každý si může vybrat, zda zvítězilo dobro,
nebo si počká, přečte si příští pohádku
a uvidí se.
Žádné komentáře:
Okomentovat