Pan
Mikuláš Dachs starší si zastrčil nůž do pouzdra. Však se
hodí. Z Hamrštejna to je podél Nisy do Liberce dobrých pět
hodin chůze. Koňmo snad ještě déle. Cesta je špatná, voda
z řeky zaplavila cestu i cestičky. On má namířeno dál, do
Prahy na volbu českého krále.
Pečetidlo,
jehož pomocí přivěsí své jméno k ostatním a zvolí
českým králem Jiříka, pána na Poděbradech, má dobře
uschováno v koženém váčku pevně připevněném sponou k
opasku, kde sdílí místo hned vedle těžkého meče. Pan
Mikuláš opouští nerad hrádek Hamrštejn, správní středobod
pánů z Frýdlantu, jichž je leník. Leník, který stál při
svém pánu v dobách nejtěžších. V husitských
válkách, kdy nepřítel dobře prověřil jeho hrad. Co střel tam
bylo vypáleno, co šípů našlo svá těla, co krve proteklo řekou
Nisou pod hradem, co křiku bylo slyšeno od těch, co byli mučeni a
páleni dole v Machníně ve stodolách a topeni v Nise.
Raději nevzpomínat.
Pacholci vedli koně za uzdy a bylo slyšet, jak kov naráží na
kov, cinknutí podkovy o kámen, prasknutí větve, která
neodolala váze koně a jezdce. Střídavě na koni, střídavě
pěšmo dorazili do městečka, dá-li se tak říci chumlu dřevěných
budov kolem náměstíčka s kašnou. Vše kolem je o lese a
vodě, která se sem z blízkých hor valí nekontrolovaně a
pokud místní něco chtějí od půdy do které zasili, pak musí
výš, výš od vody. Celé to dolní houfování je k ničemu.
Rok co rok voda z tajícího sněhu nutí hospodáře stěhovat
městečko výš a výš.
Pan
Mikuláš pojedl, popil vína, čeleď místního piva a vyrazili na
cestu. Cestou, spíš necestou k Turnovu, po cestách, kam se
nechtělo ani lapkům, sběhlé holotě lapající obchodníky i
panstvo na cestách do půlnočního kraje, tam za Frýdlant, kde
zemi nesvírá horstvo, ani prudkost toku řek. Pán na Hamrštejně
spěchá, jeho pečeť ještě není připojena k desítkám
dalších. I on připojí své ano a na šňůrce bude viset i pečeť
Dachsů volících Jiříka za českého krále.
Zná
povinnosti správce. Musí být neúplatný, nesmí ustupovat a na
svém slovu musí stát. Takový byl Jiřík, budoucí král, tím
byl a je i on, správce Dachs, z malého hradu na pomezí
českého království. I zde hájí zájmy svého pána a neselže.
Dává tak příklad dalším, kteří přijdou, a budou hájit zájmy
koruny a pána. Stalo se. Dodnes je pečeť pana Dachse připojena k
pergamenu stvrzující volbu Jiříka králem českým. spolu
s jinými.
Jsem
hrdý na to, že jeden z nás od Machnína, z vesnice u Liberce,
byl přitom a volil správně.
Z kraje za Ještědem, směr cesty k „půlnoci“
Egon Wiener.
Žádné komentáře:
Okomentovat