Dnes, kdy vše ví i malé dítě, si
připadá chytrý každý. Dřív byl každý specialista na něco, dnes každý umí
s počítačem a tak i vesničtí kluci už nejsou žádní balíci a vědí to, co
jejich dědové ani netušili. Tím pádem si umíme vysvětlit i prapodivné
zvláštnosti, mající vysvětlení jinde, než
v rozumové oblasti našeho chápání.
Vesnický švec si pořídil silný velký
dalekohled a pozoroval hvězdy. Truhlář pěstoval kaktusy, krejčík plazy a želvu,
zedník různé druhy králíků, povozník holuby, spousta vdov se zaměřila na to, že
se díky péči o kostel a kapličku dostala na seznam „svíčkových bab“. Další se
starali o raněná zvířátka, netopýry, na jaře o žáby. Jiní chytali zpěvné ptáky
a prodávali je ve městě na trhu. Další chodili sbírat brouky a chytali motýly, pro
vlastní potěšení jiní hledali na blízké zřícenině, co zbylo po husitech po
obráncích, hrad hájili.
Skoro každý uměl číst a tudíž chodil
do knihovny, četl časopisy, noviny. Pravdou je, že i každá ves měla svého
obecního blázna, zdravotníka, rozumbradu, který postával vždy na svém místě a
rady rozdával ke všemu a ihned. Svět takové obce obdobně, tak jako planeta točil rovněž kolem slunce, ale přece jen buď
pomaleji, nebo rychleji podle toho, co v obci radní řešili. Počítačů se
zeptat nemohli a tak tu byl aspoň ten rozumbrada, chytrolín, švec, kostelník,
pan farář, lékárník, ten, co cvičí papoušky a ten, co v noci v kožichu
s lucernou, halapartnou a troubou chodí po vsi a říká si ponocný.
Vesnice si řešila problémy doma
v pěveckém spolku, mezi ochotníky, těmi, co cvičili na dělnickou
olympiádu… Ani svého obecního blázna se nikdy nezbavili. Místní bubeník nás o
všem poctivě informoval a bubnoval zprávy z obce. Byli i tací, co později
odešli do škol, do Ameriky, provdali se do okolních vesnic. Někdo se oběsil
v lese, utopil v řece, zapálil si poslední cigáro na v seníku
usnul. Řezník, nestačil vraždit prasátka, ovečky a kozy.
Něco se doma podařilo ututlat a ke
spokojenosti vyřešit, něco řešil až okresní soud. Ten, co stavěl už pátý rok
„perpetuum mobile“ neměl šanci jej dostavět, ač pilně piloval a pájel… Dnes by
mu pomohl každý páťák s počítadlem a ukázal mu, kam až došli jiní
s perpetuum mobilem.
To byla vesnice - ne moje, ale mého
táty. Záměrně jsem nemluvil o politice, o jazykové bariéře, o nezaměstnanosti,
o patriarchálních vztazích v rodinách na vesnicích. To vše změnil pokrok –
počítač, jeho programy – wikipedia, google. Žijeme díky tomu v jiném
světě. Ve světě počítačové techniky – i na vesnici.
Žádné komentáře:
Okomentovat