Od útlého mládí mě udivovala ta prazvláštní
přízviska hotelů, restaurací, lékáren. A pokud u vchodu ležel
vycpaný medvěd, nad hlavou mi poletoval vycpaný výr, orel, nebo
zlatý bažant. Název mě dostal a já se těšil na to, co je za
dveřmi.
Když do lékárny v Liberci, tak U Orla, když
pivo, tak Zlatý bažant. Když někam za zábavou, tak k Zelenému
stromu. Sám jsem hospodské dítě. Rovnou z porodnice jsem byl
převezen do Hrádku nad Nisou k babičce, do bývalé restaurace
Kafe Radio, později jsme bydleli v Machníně, v patře
zrušené hospody Nordlicht (Polární záře). Dědeček byl
nájemcem hospody Náš nový domov, hned za opičkami liberecké
ZOO.
Byla doba, že když jsme pro něco šli, vyžadoval
jsem návštěvu značkové provozovny. Pro léky k Orlovi - tam
měli a dosud mají svého patrona umně vyvedeného na zdi a hlavně,
lékárna je pořád lékárnou, pastvou pro oči. Všude je vše
přehledné a personál pokaždé ochotný. Mé první mazání na
alergickou reakci po zahradních jahodách bylo tekutým pudrem právě
odsud. Druhou lahvičku už jsem nechtěl. Když totiž tekutý pudr
oschl, opadával ze mne, jako omítka ze starého domu. A kapky proti
kašli? Po nich jsem byl jako divý – připomínaly mi extra voňavé
a chutné bonbóny.
Nejvíc si pamatuji to, zač u Orla nemohou. Po hystepsu
proti zvracení v autobusu na školním výletě, si pamatuji hrad
Bezděz a Máchovo jezero jako místa, kde ještě po 55 letech mohu
říci, kde se mi ulevilo.
Nejvíc jsem maminku doma rozzlobil sdělením, že
v Liberci, v hospodě „Na nádraží“, mají hovězí
polévku tak dobrou, skoro jako doma, možná, některý den, i o
trošku lepší. A v hospodě na konečné tramvaje v Růžodole
i Na Letce mají s tou domácí úplně srovnatelnou dršťkovou,
to samé ve městě naproti v radnici v prvním poschodí.
Chutnalo mi tam, kde vedle jména bylo přízvisko: U
Vola, U Piráta, Beránek, U Černýho koně, Rybářská bašta.
Naopak vůbec jsem si nebyl jistý v Hotelu Imperiál a v kavárně
Nisa. Tam snad i proto, že řeka
Nisa byla za mého mládí špinavá stoka.
Úsměvný byl název libereckého obchodního domu
v Pražské ulici „Brouk a Babka“. Nový název „Jiskra“
už tak přitažlivý nebyl. V Žitavě mají hospodu U Černého
medvěda, v Liberci byla skoro stejná. Zvířata, hlavně ta silná,
chytrá a velká jako sloni, žirafy, tygři a lvi, třeba i zlatí,
se vyjímala na vývěsních štítech impozantně a vemlouvavě. Ač
jsem byl malý, to vše bylo pro mne důvodem přesvědčit rodiče,
že tam mají, co hledáme. Lékárna jedině U Orla, na oběd, aspoň
jednou za rok na narozeniny do hotelu Zlatý Lev.
Dětské vidění? Ale ne. Marketingově dobře
pojmenovaná provozovna! Viděli jste nemocného orla? Ne! Lva, co by
vracel talíř s obědem? Ne, to by si dal raději kuchaře…
Není nad dobře zavedené jméno. Papoušek, úhoř, liška,
kočičky, tygr, orel. Á propós, ani dnes nelze opomenout dobré
příjmení existuje i u lidí. Takový Cézar, Lev, není jméno
k zahození… Hlavně nemaroďte, a když už, tak víte kam
jít…
Žádné komentáře:
Okomentovat