úterý 7. července 2015

Jak si babička dopisovala s Hitlerem


Znáte to přísloví, že v zoufalství je každá rada dobrá? Tak babička, která neuměla česky víc, než „dobrý den“ si s touto frází za první republiky vystačila dvacet let. Mnohem těžší úkol jí připravil osud v letech, kdy se Sudety a území, kde se mluvilo německy víc než česky, staly součástí Třetí říše.
Vše vzalo svůj počátek v národnostní politice. Řešení problému menšin je oříšek, který ani v dnešní době neumí rozlousknout každý. 2 miliony Němců, kteří žili převážně v Sudetech – v českém pohraničí – byly ořechem přímo kokosovým.
Babiččin manžel, můj dědeček, byl český Žid. Tím hlavním doma byla babička, tudíž dorozumívacím jazykem byla němčina. Když v říjnu 1938 „přišel“ Hitler, děda už nestihl utéct a skončil v koncentráku. Jeho synové ze Sudet utekli včas, až na nejmladšího. V deseti letech se od maminky utíká špatně... Babička uplatnila své organizační schopnosti a synka schovala. V novém bydlišti a pracovišti, v restauraci v Hrádku nad Nisou, hluboko na půdě domu v malé místnůstce, dobře ukryté před zvědavci...
Znáte to. Na vesnici a v malém městě se neutají nic a to, co mělo být utajeno, se přetřásalo v řadě rodin, u sousedů a známých. Odtamtud přišel i onen „dobrý nápad“ napsat Hitlerovi a požádat jej, aby synkovi odpustil židovského tatínka, synka omilostnil a vrátil mu právo chodit do školy, hrát si s ostatními dětmi, žít jako ostatní, dělat vše, co Hitler Židům zakázal a vztahovalo se i na jejich děti.
A tak babička napsala dopis na psacím stroji s dvěma kopiemi do Berlína, do vlastních rukou pana Adolfa Hitlera. Rekomando – doporučeně. A čekala... Dopis do Berlína došel, spisovna říšského kancléřství dopis zapsala a kopii poslala babičce zpět. Čas běžel a pošta z Berlína nepřicházela. Spíš přicházely z fronty zprávy, kdo padl, kde je nezvěstný... O další korespondenci už nikdo nestál. Za slezskými horami bylo slyšet dunění ruských děl, Berlín a speciálně Adolf Hitler začal mít jiné starosti, než odpovídat na dopis ze Sudet bláznivé ženské a měnit Norimberské zákony. Strýček si mezitím zpestřoval pobyt na půdě hodinovými pobyty pod hvězdami na lávce, mezi dvěma komíny.
Až konečně počátkem května 1945 bylo zcela jasno, že Hitler už babičce žádný dopis nepošle a válka dopadla, jak dopadla. Pro nacisty špatně, pro strýčka a mou rodinu úplně jinak, než jak to s ní Hitler zamýšlel.

 Babička s námi zůstala ještě dalších pětadvacet let a česky se do smrti nenaučila víc, než: dobrý den, prosím, doporučeně a deset deka italské směsi pro vnuka. Kupovala ji léta ve stánku s občerstvením na hrádeckém nádraží a já ji miloval z celého srdce – babičku, i tu čokoládovou směs.

Žádné komentáře: