neděle 8. listopadu 2015

Mince - čím zaplatíte?

První „malej“ groš jsem uviděl o přestávce mezi devátou a desátou. Mince nebyla velká, ale mně stačila k tomu, abych se na ni díval celou velkou přestávku. Malý postříbřený penízek z doby Rudolfa II., nebo, chcete-li, filmového císařova pekaře a pekařova císaře v hlavní roli s Janem Werichem. To jsem jako dvanáctiletý kluk nemohl ustát. Konečně mám něco z 16.století, 400 let starou věc a ještě k tomu minci, co přivedla tolik lidí do záhuby. Penízek na kterém zbohatlo a nakonec i zchudlo tolik velkých mužů té doby. Penízek, který se jen stavěl, že je stříbrný, ale ve skutečnosti byl jen postříbřený. V tom byla ta finta velkých finančníků císařova dvora
Víc jsem nevěděl, ale i tak má bujná fantazie pracovala na plné obrátky. Hořkost zklamání po hodině dějepisu byla obrovská. Učitel o téhle „dlouhé“ minci nic nevěděl, že prý se doma podívá a abych mu minci půjčil. Půjčil a už nikdy neviděl. Pan učitel mince sbíral a kluk ze sedmičky mu nestál za slušné jednání. Později jsem podobnou minci objevil a zaplatil za ni mnohem víc, než tehdy o velké přestávce ve škole na Husově ulici....
Mince... Jak podivně chrastí dlaň plná mincí a pokud jde o stříbrný kov, ten zní ještě lépe. Jako kluci hned po válce jsme hledali, co Němci před námi schovali. Hodně to bylo o dvou- a pětimarkách, stříbrných mincích s hákovým křížem. Hodně, hodně jich prošlo našima rukama. Plné hrníčky, krabice od tabáku, krabiček od doutníků. Viděl jsem jich dost, společně s jubilejními mincemi desítek států, které se rovněž mohly pochlubit  mincemi ze stříbra s různorodým námětem na rubu i líci.
Mince je a bude ztrátová. Tomu, kdo jí platí trhá kapsy, rozlamuje zipy v peněženkách, cpe jimi nenasytné parkovací automaty. Kde jsou ty doby, kdy se mince dávaly dětem jako kapesné. To já se jimi ještě chlubil.
Mince a mincovní automaty, toť kapitola sama pro sebe. Mince a hledači pokladů, mince ve troskách škunerů. Mince a žebrající bezdomovci na rozích ulic našich velkých měst. Mince, mince, kam se člověk podívá. Nové, staré, často nic hezčího nenajdete. Vláda se jimi zabývá jen, když je vyřazuje z oběhu, kdy se každý pětník, halíř, padesátník mění v ušlechtilý kov. V nové drobné peníze, kterými platíme a jak to tak vypadá, ještě dlouho platit budeme.
Už jen ty miniaturní obrázky, věrné portréty osobností, dějů a událostí. Mince bývaly dříve zlaté, stříbrné, v Rusku i z platiny. Byly a jsou ozdobou všech velkých sbírek slavných sběratelů. Úhradou služeb, zaplacených s onou grácií, kdy mince cinkla o pult a mušketýr jen čekal, až šenkýřka přinese kuře a pití... Kdy truhla plná zlatých mincí leží v písku ostrova, Alibaba a jeho loupežníci noří ruce do truhel plných zlatých mincí.

 Nechť ještě dlouho plní naše peněženky a přihrádky, kam si ukládáme ty nejkrásnější, jubilejní...

Žádné komentáře: