Právě
se chystá II. celostátní spartakiáda. Republika má novou ústavu
a s ní i jedno „s“ navíc. Píše se rok 1960 a žijeme
v ČSSR.
Mezi
Libercem a Jabloncem nad Nisou existuje tramvajová doprava, z vězení
se vrací amnestovaní političtí vězni i ti kolaborující
s fašismem. Začínají růst panelová sídliště, obchody se
pomalu začínají plnit zbožím. Lidé už vědí, co je to
televize, baví se na estrádách, kde komici hýří bonmoty a
zpěváci získávají celostátní oblibu svými romantickými
písněmi...
Na
stanici tramvaje v Liberci na Gottwaldově náměstí stojí
nenápadný starší muž a v ruce má noviny. Nedá mi to,
musím jej oslovit: „Nejste náhodou herec Vlasta Burian?“ Starý
pán se otočil. Byl to on. „Ano, máme tu večer estrádní
vystoupení a já, já se vrátil domů, podívat se, kde jsem se to
vlastně v Liberci narodil.“ A já dodávám: „Kde jste i
poprvé vystoupil na veřejnosti – v dětské odpolední
v soutěži skákání v pytli.
A
proč jste smutný?“, ptám se komika, kterého znám ze starých
filmů a nakonec i z filmu, který mám „obzvlášť“ rád
z Pekařova císaře a císařova pekaře. „Smutný jsem, že
jsem nic nenašel. Nestojí dům mého zrodu a ani v Moskevské
ulici jsem neuspěl. Poznal jsem jen „Plzeňskou" restauraci,
kam jsem chodil otci pro pivo a cestou domů upíjel.“
Sedli
jsme si na lavičku. Starý pán, to už nebyl onen velký
fotbalista, majitel drahých aut, tenista, komik a herec, který
sršel vtipem. Dnes jezdí autobusem z místa na místo
s programem estrádního baviče, na kterého už evidentně
nemá. Únava z něj přímo čiší. Vím, že za necelé 2
roky zemře. Ožije vždy jen a jen na jevišti.
Kde
jsou jeho milovaní koně, sportovní boxerské mače, divoké kousky
na Jílovém, v Praze, kde první herec naší veselohry na
stříbrném plátně i na prknech kabaretů a šantánů v celé
republice? Už jen občas vzpomíná. Ptá se mě on, jaký je fotbal
v Liberci, v Jablonci. Nezapře sportovce, kterému
učaroval box, fotbal, koně, rychlá auta...
Tramvaje
nás minuly. Z okénka řidiče nám zamával pan Jindřich Weitzen,
který poznal Vlastu Buriana. Sám unikl vraždění za II. světové
války a dnes a ještě spoustu dalších let bude jezdit jako řidič
tramvaje převážně po Jablonci. Mistr Burian mu rovněž zamával.
Lidé na stanici se začali obracet, ale nikdo Vlastu nepoznal. To až
večer v PKO na jevišti z něho všechno spadne a bude to
na pár minut opět někdo. Pan komik, příští nej filmový mág
20.století v Česku.
Co
říci člověku, který už ví, že skončil? Je to ztráta. Tohle
nemělo přijít. Ublížila mu poválečná vazba, nové tváře,
nový svět. Až o mnoho let později, bez předsudků a s obdivem
se k němu vrátíme. V Liberci i nedávno otevřeným
domem plným Vlasty Buriana, který si plně zaslouží. Sbohem,
Vlasto Buriane, náš komiku největší.
Žádné komentáře:
Okomentovat