neděle 8. listopadu 2015

Vysněné setkání

Právě se chystá II. celostátní spartakiáda. Republika má novou ústavu a s ní i jedno „s“ navíc. Píše se rok 1960 a žijeme v ČSSR.
Mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou existuje tramvajová doprava, z vězení se vrací amnestovaní političtí vězni i ti kolaborující s fašismem. Začínají růst panelová sídliště, obchody se pomalu začínají plnit zbožím. Lidé už vědí, co je to televize, baví se na estrádách, kde komici hýří bonmoty a zpěváci získávají celostátní oblibu svými romantickými písněmi...
Na stanici tramvaje v Liberci na Gottwaldově náměstí stojí nenápadný starší muž a v ruce má noviny. Nedá mi to, musím jej oslovit: „Nejste náhodou herec Vlasta Burian?“ Starý pán se otočil. Byl to on. „Ano, máme tu večer estrádní vystoupení a já, já se vrátil domů, podívat se, kde jsem se to vlastně v Liberci narodil.“ A já dodávám: „Kde jste i poprvé vystoupil na veřejnosti – v dětské odpolední v soutěži skákání v pytli.
A proč jste smutný?“, ptám se komika, kterého znám ze starých filmů a nakonec i z filmu, který mám „obzvlášť“ rád z Pekařova císaře a císařova pekaře. „Smutný jsem, že jsem nic nenašel. Nestojí dům mého zrodu a ani v Moskevské ulici jsem neuspěl. Poznal jsem jen „Plzeňskou" restauraci, kam jsem chodil otci pro pivo a cestou domů upíjel.“
Sedli jsme si na lavičku. Starý pán, to už nebyl onen velký fotbalista, majitel drahých aut, tenista, komik a herec, který sršel vtipem. Dnes jezdí autobusem z místa na místo s programem estrádního baviče, na kterého už evidentně nemá. Únava z něj přímo čiší. Vím, že za necelé 2 roky zemře. Ožije vždy jen a jen na jevišti.
Kde jsou jeho milovaní koně, sportovní boxerské mače, divoké kousky na Jílovém, v Praze, kde první herec naší veselohry na stříbrném plátně i na prknech kabaretů a šantánů v celé republice? Už jen občas vzpomíná. Ptá se mě on, jaký je fotbal v Liberci, v Jablonci. Nezapře sportovce, kterému učaroval box, fotbal, koně, rychlá auta...
Tramvaje nás minuly. Z okénka řidiče nám zamával pan Jindřich Weitzen, který poznal Vlastu Buriana. Sám unikl vraždění za II. světové války a dnes a ještě spoustu dalších let bude jezdit jako řidič tramvaje převážně po Jablonci. Mistr Burian mu rovněž zamával. Lidé na stanici se začali obracet, ale nikdo Vlastu nepoznal. To až večer v PKO na jevišti z něho všechno spadne a bude to na pár minut opět někdo. Pan komik, příští nej filmový mág 20.století v Česku.


 Co říci člověku, který už ví, že skončil? Je to ztráta. Tohle nemělo přijít. Ublížila mu poválečná vazba, nové tváře, nový svět. Až o mnoho let později, bez předsudků a s obdivem se k němu vrátíme. V Liberci i nedávno otevřeným domem plným Vlasty Buriana, který si plně zaslouží. Sbohem, Vlasto Buriane, náš komiku největší.

Žádné komentáře: