Naše
obec měla ještě nedávno asi 1.300 obyvatel a hlavní silnice ji
stále obchází. Do okresního města to je asi 6 km, projíždí
tudy, ale někdy i staví vlak, je tu autobusová zastávka. Píše
se poslední rok lidově demokratické ústavy ČSR a zanedlouho tu
bude ústava nová, socialistická, Československé socialistické
republiky, ve zkratce ČSSR v roce 1960.
Machnín,
obec ležící větší částí už na dolním toku Lužické Nisy,
má tři holiče, chcete-li kadeřníky: Jůzu, Lankovou a Studeného.
Taxa za stříhání kolem dvou korun. Kdo si to má po pětašedesáti
letech pamatovat... Obec měla své zastupitelstvo, kde z ústavy,
z toho nejvyššího zákona, měla většinu KSČ a tudíž i svého
předsedu místního národního výboru, tajemníka a svou úřednici.
Ta jediná se nestřídala tak, jako předchozí dva.
V čele
vesnické organizace KSČ stáli po mnoho let soudruzi Lexa, Vydra a
Kurka. Neměli u nás zrovna
nejlepší pověst. To sotva mohli čekat od mého táty, na kterého
psali ne zrovna pozitivní posudek v době jeho vyšetřovací
vazby….
Obec
měla svého hrobníka, na kterém jsem jako kluk obdivoval sluncem
opálené tělo a úžasné svaly od práce s krumpáčem na
místním hřbitově uprostřed obce.
Mrtví se vozili při poslední cestě v nádherném pohřebním
kočáru, který přežil konec Rakouska-Uherska, Československou
první republiku 1918-38 i připojení k Německé říši na
základě Mnichovské dohody v letech 1938 – 1945. Pohřební
kočár zmizel z intravelánu
obce pravděpodobně do kapitalistické ciziny v době
jejího výprodeje po roce 1990.
Plynofikace
se zastavila uprostřed obce. Český hydro-meteorologický ústav by
měl kolem 16 hodiny, kdy se většina obyvatel snaží
zatopit,vyhlásit každý sychravý den v této obci za
rizikový. To se nad obcí rozprostře těžký pytel kouře, který
se už nikde jinde ve střední Evropě neobjevuje.
Obec má
plně vytíženou autobusovou linku MHD Liberec a zřícenina hradu
Hamrštejn má konečně svého vlastníka – Lesy ČSR. Také má
hřiště na kopanou, skomírající základní školu, neboť z
pětitřídky, kam jsem ještě chodil já, obě mé manželky,
částečně syn i dcera, je dnes škola o několika žácích,
protože dětí je v obci, jak vzácného šafránu.
I dnes
má obec své aktivisty, kteří mimo jiné obnovili chod nových
kostelních hodin. Hospoda už zde není žádná, ani sál, kde by
se dalo cvičit. V části obce konečně přibyla kanalizace,
žel zbytek odpadní vody stále teče do Nisy. Obec má slušné
silnice a hlavně opravené domy. Horší to je s prodejnami.
Schází i služby - holiči, ševci, řezníci.
Z
Machnína je stále pěkný výhled na horu Ještěd, z níž v noci
září do tmy osvětlený hotel stojící na jejím temeni Město se
k obci přiblížilo i svou severní hospodářskou zónou a to
především megalomanskými obchodními domy, které jsou i odtud na
dosah ruky.
Moje
vesnice už není vesnicí, pokud jí kdy byla... Stala se
sputnikjem, satelitem, psíkem obíhajícím kolem boudy krajského
města. Nic moc pozitivního v tom mém hlášení nevidím. Snad
příště někdo jiný uvidí obec v jiném světle než přes sklo
procházející ztraceným pohřebním kočárem.
Žádné komentáře:
Okomentovat