Velká část továren v Sudetech za II. světové
války přestala vyrábět textil a věnovala se přednostně výrobě
zbraní, válečnému průmyslu. To, co zbylo, jsme jako kluci
nacházeli za i před ploty, na skládkách, v zavážkách blízkých
i vzdálených továren. Za pár kilometrů na kole a trochu
trpělivosti tu bylo něco, co na výměnném trhu obohatilo dětskou
sbírku opravdovou zbraní vojáka wehrmachtu.
Na válečné výrobě v ,,Sudeten Gau", v župě
vytvořené z odtržených Sudet, se podílela spousta válečných
zajatců. V blízkosti Chrastavy ubytované židovské ženy, z
odbočky koncentračního tábora ,,Gross Rosen", pracovaly v
chrastavském Totexu. Vedle této továrny vyrostlo městečko
válečných zajatců většinou Francouzů a Belgičanů. V Hrádku
nad Nisou pracovali i ,,totálně" nasazení Češi. Nejvíce
otrocké práce ale odvedli sovětští váleční zajatci.
V továrnách pracovali i němečtí dělníci.
Většinou ti, kteří nemuseli z některých závažných důvodů
do odsunu z těchto důvodů: dotyčný měl za manželku Židovku,
cizí státní příslušnici, ten, kdo měl vysoký věk, byl
invalida, odborník ve své profesi, byl nepostradatelný... Je
zajímavé, že z území Sudet zabraných po roce 1938 si vybavení
továren Rusové odvezli jako válečnou kořist do SSSR. K tomu jim
sloužili zvláštní trestné prapory složené z odsouzených
vojáků odpykávajících si svůj trest v trestných rotách. Jedna
taková rota demontovala stroje z hrádecké továrny SVA, (Praga).
Z osvobozeného území od Turnova a dál do vnitrozemí
už bylo vybavení továren - válečná kořist - ponechána na svém
místě.
O to víc jsme toho, co se Rusům nehodilo, nacházeli
pohozené na skládkách. Víc snad bylo jen příběhů dospělých,
kteří se s ruskými vojáky stýkali a doma pak vyprávěli o
jejich osudech, o cestě, po které jako vojáci Rudé armády došli
až do střední Evropy. Nebyla to první ruská vojska v oblasti
Hrádku nad Nisou a Chrastavy. A tak se v našich skrýších
objevovala torza kozáckých šavlí a uniforem, jejichž stáří
bylo počítáno na stovky let.
Z těch poválečných let existuje i řada fotografií
a písemných dokumentů. Je tomu víc jak 70 let, kdy poslední
vojáci německé říše opouštěli Sudety a ponechali obyvatele
německého původu českých Sudet jejich osudu. Ten se naplnil v
tom nejhorším možném scénáři. Byli vyhoštěni z území, kde
žili téměř 700 let. Vítězné mocnosti, jejich dohody a
prezidentské dekrety (na úrovni zákonů) rozhodly o jejich odsunu
do okupačních zón Německa. To bylo ukončeno rokem 1947 a v
českých Sudetech zůstali jen ti, co prokázali loajálnost k ČSR,
odborníci a ti, co měli za partnera Čecha...
Až mnohem později jsme se dozvěděli, že ještě v
roce 1965 jsme nedosahovali ekonomické úrovně předválečného
Československa.
Žádné komentáře:
Okomentovat