Zatím jen vlakem
přes Polsko - zase tak velcí bratři jsme s Poláky nebyli. A bůh ví, jestli
východní Němci chtěli. Měli nás plné město i tak. Autem se jezdilo přes
Frýdlant v Čechách, do Habartic, kus Polskem do dvojměstí - česky Zhořelec,
který rozděluje řeka Nisa, tehdy na méně vyvinutou část Polska, a o
východoněmeckou, kam mířili Češi především za nákupy.
Dlouhou dobou to nešlo
ani tím vlakem. Ten sice projížděl, ale ani okénko se otevřít nesmělo, natož
vystoupit. V sedmdesátých letech se konečně vše dohodlo a vlakem to
najednou šlo. Českým vlakem (ČSD) - na rozdíl od současné doby, kdy na trase
jezdí německý dopravce. Mimochodem, tak tomu bylo i do konce II. světové války.
Žitava je kouzelné
město s atmosférou starého českého města, která je patrná i dnes, téměř na
každém kroku… I když tehdy v ulicích byli převážně mladí lidé, město mělo
a má i vyhlášenou vysokou školu, na které studovali mnozí Afričané, jejichž
dětí bylo v Žitavě vždy plno. Šedesátá a sedmdesátá léta přála spojení
odlišných kultur. Maminka, dívka z NDR, otec z Mozambiku, Kuby, nebo
Angoly. Doba přála společným akcím SSM a FDJ a polské organizované mládeži.
Celé vlaky nás jezdilo na akce plné sportu, moderní hudby a alkoholu do
žitavského Weinau parku. Pionýři do okolních pionýrských táborů.
Málo která
liberecká fabrika, škola, nebo instituce neměla partnera v Žitavě a okolí.
V tom se asi Žitava změnila za posledních 50 let nejvíc. Polovina obyvatel
odešla za lepším – emigrovali na západ. Proto vidím město, co zestárlo, město
prázdných oken, zahrádek. Město, které dýchá, ale často jen těmi, kteří
spěchají na nákupy, velmi často jsme to my a Poláci. Na ulicích už nepotkávám
lužické Srby, ženy v černých krojích podobné jeptiškám, které jsme před
těmi padesáti lety potkávali i v Liberci. V Žitavě je dnes nahradili
emigranti ze Sýrie, Iráku a severní Afriky.
Ve městě je velký
komplex starších budov, kde jsem se byl na pozvání podívat a kde jsem se
přesvědčil, že neznalost řeči a jiné kulturní zvyky jsou velkým problémem pro
obě strany při začlenění těchto běženců do evropské společnosti.
Žitava, město
parků, otevřených kostelů, obchodů a krásné okolní přírody (Ojbín a žitavské
hory) je dnes otevřené všem, kdo zde chtějí nahradit z části odešlé
obyvatele. I proto jsem si se zájmem přečetl, že liberecký zastupitel Mgr. J.
Korytář uvažuje o bydlení právě zde. Bylo by to velmi zajímavé a možná, kdyby
se pro tuto alternativu klidného bydlení rozhodlo víc Čechů, Žitava by se opět
vracela tam, odkud ji z dějin známe - do Čech.
Dnešní spojení
Žitavy s ČR je ideální. Nová cesta, žádné hraniční kontroly. Město je pro
nás dnes víc, než před lety místem nákupů laciného alkoholu, záclon, drobností
pro kutily, salámu, masa a dalších tisíce maličkosti, co byly v NDR a u
nás ne. Žitava se prakticky stává jedním z příhraničních měst, kde nás
odděluje jen jazyková bariéra, rozdílné důchody a platy. Je i na nás, zda
využijeme toho, zda by uprázdněné bydlení bylo i pro nás zajímavé.
Mladí se svou
angličtinou se asi uplatní i jinde víc, ale něco jiného mohou namítat úspěšní
studenti německého gymnázia v Liberci. Budeme muset škol s výukou
němčiny jako hlavního jazyka vedle češtiny mít víc. Žitava je víc, než jen
partnerské město Liberce. To byla i před 50 lety. Je to místo, kde často
potkáváte na ulici víc Čechů, než Němců, co tam bydlí. Co říci na závěr? Škoda,
že nejsem mladší. A co vy?....
Žádné komentáře:
Okomentovat