Začíná
se oteplovat a mladíci libereckého kraje tomu rozumí tak, že kdo má motorku,
tak si ji musí vyzkoušet, zjistit, co od podzimu pozapomněl z umění ji řídit.
Šrumec začne prvním dnem slunečního víkendu a silnice se stanou arénou, kde
vedle normálních řidičů osedlají své turnajové oře bezohlední zápasníci končící
na pitevním stole, coby dárci, tak potřebných orgánů.
A
zíráme, co všechno řidič udělá na otevřené scéně. Byvše jeho ego poníženo,
vezme nůž a spravedlnost do svých rukou. Zahalí půl tváře pytlíkem od čehosi,
jen aby z něho šel strach a obavy. Nechte se jím z vozovky vytlačit.
Raději do škarpy, než od nabouchaného mladíčka dostat po papuli. On musí. Tlačí
jej adrenalin, Jindy by byl dva roky na vojně a měl jiné starosti - jak a kde
se vypařit, před čím se ulejt… Taky jsem si dva roky užil, takže vím, o čem
hovořím. Fitnesscentra prostě vojnu nenahradí.
Když
ono nám to srdce nedá. Mladým se musí pomoci. Ale tady jsme šlápli do hovínka.
Z většiny mladých se stali závisláci, věční studenti, příjemci dotací od
rodičů, kteří toho sami moc nemají. Tady v našich krajích se vždy očekávalo
(viz vejminky), že se mladí později postarají o staré. Takové to čapí hnízdění
na stejných komínech. Prdlajs, šrumec začne, když táta, nebo máma zpomalí a
začnou marodit, když první odejde a druhý má problémy.
Šrumec
graduje, když byt rodičů prodají a řeší problém kam s tátou, nebo s mámou.
První, koho osloví je stát, město, instituce, žebravé dopisy, charita, církev,
vzdálení příbuzní. Kam s ním, ač táta, nebo máma nejsou gauč, není možno je
opřít o popelnici. Mnohdy to tak z dálky vypadá. Dotyčný raději umře sám, než
na „eldéence“ mezi dveřmi, kde ho nikdo nevítal. Nějak podobně končí řada z nás
a nevěří tomu, že udělali chybu ve výchově perspektivního potomka ve víře, že
pokud se on bude mít dobře, budeme se mít dobře všichni... Logika vzala za své.
A když se k tomu přidá vysoké IQ potomka, jeho manželka, kariéra, malý byt,
domek, pak se za tatínkem zavřela voda dřív, než to stačil vzít na vědomí.
Šrumec
to byl, a co to stálo peněz! Stát dřív přispíval, dnes nedá nic. Je to málo a
duši skrblíka a nevděčníka to nepotěší tak, jako motorka na součástky a řidič v
márnici. Žalostný pohled na svět bez hodnot, na to, jak málokdo si váží života
a riskuje na silnici. Život je krátký a nebezpečný. Nedělejme z něj peklo sobě
ani druhému. Šrumec, takové to jarní pobíhání od jednoho k druhému, to ano.
Trocha zmatků, zakopnutí, spěch i to zmoknutí patří do hry. Tak tomu má být.
Nám pomalejším už stačí se jen dívat a smát se vám, co řítíte se jako sloni...
Věřte, není kam...
Žádné komentáře:
Okomentovat