Radnice,
divadlo, muzeum, lázně, zámek, hotely, vily továrníků, obchodníků, soud, palác
Dunaj, kavárna Nisa, spořitelna, banky, kostely, další a další stavby, které
dávaly severočeské metropoli punc města s kosmopolitním věhlasem, města obchodu
a mohutné textilní výroby. Tomu všemu se věnovala radnice, která tu měla svou
banku, tu, o které vám chci vyprávět.
V
mé době „dělnických presidentů“ už nesloužila mamonu, ale sejf v jejím podloží
sloužil k úschově harampádí. To mohu potvrdit, neboť jsem v něm koncem roku
1968 našel pozůstatky činnosti různých pionýrských
skupin libereckých škol. Budova sloužila odborářům, vedoucí úloze státu –
komunistické straně, svazákům, novinářům, Národní frontě. Mnohým z vás už záhadné
pojmenování tehdejších organizací nic neřekne.
Mou
snahou je podělit se s vámi o historii mohutného trezoru v podzemí této významné
liberecké banky. Pokud město za Rakouska a první republiky bohatlo a mohutnělo,
bylo to především péčí zralých mužů, kteří stáli v jeho čele. Městský rozpočet
ustál snahu o oddělení provincie Němců v Čechách od ČSR, růst i světovou recesi
po roce 1929. K tomu posloužila i banka, která dala příležitost růstu stability
a ekonomiky a to nejen svému městu. A trezor, může skrývat za obrovskými pancéřovými dveřmi ve svých
útrobách leccos, co může překvapit i historiky.
Kolikrát
jsem si zatočil kolem, ne nepodobném kormidlu a předlouhým klíčem pošimral
vnitřnosti monstra, které se pak za zvýšeného úsilí tlakem pohnulo a otevřelo
skálu, abych mohl přistoupit ke schránkám, opět pootočit klíči
a vytáhnout zásuvku plnou tajností. Tomu říkám banka! Žádná virtualita, vše
hluboko v podzemí, za mřížovím, za mohutnými dveřmi o síle lidské paže. Decentní
pohled, rukavice a dveře vám dnes otevře útlá, krásná úřednice.
Detektivky,
loupeže, vloupání do trezorů - co jsme toho četli, viděli v kině, v televizi a zde
je člověk osobně přítomen otevření Aladinova doupěte... Trezor, to je dnes
služba, kterou si platíte i s dohledem školeného personálu. Jaký to asi musí
být pocit zavírat tam obraz Picassa, šperky po babičce, zlaté cihličky po
Němcích, které jste našli zakopané na zahradě.
Svět
je a byl o penězích a o vzácných sbírkách relikvií. Pokud to opravdu tak bylo,
jak tvrdím, pak i ten náš trezor dnes může být nacpán památkami z doby
kavalírů, dívenek s chrpami, uprostřed kvetoucích luk, které dědily. Tam, kdesi
pod úrovní řeky Nisy leží trezor, kde v klidu a v pokoji odpočívají jako v
kolumbáriu vaše úspory, vzácné památky, ale i dosud hledané věci, ztracené za
války...
Banky,
jsou tu a asi by nebyly, pokud by o služby bankéřů nebyl zájem. Z toho plyne
jedno poučení: Snažme se ať bohatne i město! Pak zbyde i na omítky, okapy,
chodníkové dlažby, zábradlí, lavičky a kašny. Na dary, které se už nevejdou do
trezorové schránky a budeme je potkávat, zakopávat o ně, budou se nám líbit
tak, jako se nám líbí ty staré rakouské trezory, plné lidských marností.…
Žádné komentáře:
Okomentovat