Je několik
věcí, jejichž samovolný pohyb nechápu. Samostatný život vypraných ponožek, kdy
téměř vždy jedna schází, nebo přebývá. Druhá taková anomálie je půjčená knížka.
Co svět světem stojí a starý pan Guttenberg zvýšil prestiž své rodiny, jeho
vynález má tendenci samovolné pouti po cestách, které začínají jejich půjčením.
Nic nepomáhá, knize se domů k původnímu majiteli nechce.
K ochraně
takových knih slouží ex libris, razítko, častěji umělecká grafika jednoznačně
říkající, jakou knihovnu, a kterého majitele nezbedná knížka opustila. Jistě by
se našlo i mnoho dalších věcí, které mají schopnost levitace a úniku podle
Hudiniho. Propisky, nůžky, lepidlo, brýle. To je samostatná kapitola. Samovolný
únik okulárů je často, aspoň pro ty mé, sebedestrukční. Leží-li na barevném
koberci, pak jejich útěk z dosahu mých končetin končí fatálně. A ani brýlemi
nekončí snaha mnoha věcí v našem okolí „vzít roha“. Proč to asi dělají?? K čemu
se to hlásí, kam spěchají? Já to jenom tuším. Jdou za lepším.
Připomínají
ekonomické emigranty, co putují Evropou a hledají, co najít nemohou – ztracený
domov, hřejivé slunce Afriky, upřímná slova. To vše první generace emigrantů
postrádá. Ve druhé, to už je jiné. Mají
už všechno, ale stále něco hledají, někoho obviňuji z něčeho, za co mohou většinou
sami. V mém případě si koupím jiné ponožky, jinou, podobnou knížku, jiný, stále
postrádaný deštník. Osadník jiného naturelu si dá na hlavu ručník, nakoupí
prach a broky a absolvuje kurz letectví. A je tady řešení, jedno který měsíc,
září, prosinec, listopad, řešení nic neřešící.
Ano, ztrácí
se mi ponožky, po dešti deštník, brýle, knihy se mi nevrací. Jsem smolař, ale
mám i jiné, pozitivní vlastnosti... Používám kapesník, podržím dveře a dám
přednost krásné ženě, mám radost z pejska, který si mne rovněž oblíbil. Svět
nemusí být jen o sopkách, jsou na něm krásné řeky, lesy a sady plné ovoce, hub,
borůvek a malin. Nemusím mít všechno, krásný velký automobil, osobní letadlo,
nebo loď. Stačí mi moje láska a láska mých dětí.
Z toho,
co nemám, ze ztracených ponožek, brýlí a knih neviním hned cyklisty nebo
kominíky, či spiknutí, které zákonitě vedou ti, co mají šikmé oči, křivé
nosy... Nehledám a nezabíjím jen pro pocit odplaty a nenávisti. Svět kolem
nechci měnit, mám dost svých starostí. Mé chyby jsou jen mými a radosti rád
oslavím s těmi, kteří se chtějí bavit.
Ať tedy všude kolem si lidé najdou lidi, co se nechtějí prát. A ponožky
a knihy ať najdou svoje pány a svět se stane domovem pro všechny. Pokud
zaťukáte a očistíte si boty, pojďte dál...
Žádné komentáře:
Okomentovat