Včera Vám bylo
úctyhodných 700 let. Panečku, to je věk, Vy jste se ale uměl narodit! Vaše
krev, příbuzní, to prý je vzorek celé Evropy. Dnes žijeme v době, kdy vyrůstat
v podobných multi-kulturních rodinách není žádný problém. A přesto, nikdo v
podobný genetický úspěch, jaký se podařil našim rodičům nevěří. Však Vy jste si
kromě oné „zlaté“ lžičky v ústech taky užil i dost ústrků ze strany přátel,
nepřátel, ale i příbuzných. Nebyl byste „Otec vlasti“, abyste nad vším tím
nezvítězil, našel sebe sama a byl u nás doma v Praze a široširém okolí.
Mám radost, že to
nebylo jinde, ale právě zde, v Čechách, v našem i v nejbližším okolí na dohled
od Ještěda. I jí mám rád české rybníky, vše kolem, co se ve vodě zrcadlí. Ryby,
ptáky, květiny, stromy a keře, měsíc i hvězdy koupající se v noci na
hladině i v řece. Vítr, co ovcím a kozám pasoucím se na břehu a na blízkých
stráních čechrá brady. Dík, pane, za ten velký rybník pod Bezdězem
Máme i společné cesty.
Rád jezdím přes Kuřivody, Mimoň, Jablonné, Petrovice na kopec, kde se cesty
dělí. Jedna vede na Ojbín, druhá kolem hradu ,,Karlsfried“ do Žitavy. Ta cesta
a vše kolem co tu stojí, pamatuje Vaši osvícenou dobu, stavební boom hradů,
kostelů a kamenných domů. Máte se čím
pochlubit! Mohu jen kroutit hlavou. Jak jste to všechno stihl? Koňmo, po
cestách často úzkých a nebezpečných. Podepisovat památníčky, fotit se a dávat
rozhovory, osobně škrtit lapky... Rychlost se Vám nedá upřít. A nebyla v tom
jenom Žitava a další města ještě severněji, ale i komenda řádu johanitů v
Českém Dubu. A všude sebou mít papír, oslí kůži, pečetidlo, psát náruživě,
nejezdit jen pro diety, ale všude pracovat, rozhodovat. Jak vidno, tak jste se
nikde nenudil a nemusil se bát, že usnete při jednání.
Píši Vám, protože
obdivuji Vaši píli, něco, co se nosilo před skoro tisíci léty a co občas vidíme
i dnes mezi workoholiky vzácně. Hodně jste válčil ale i války byly součástí
doby Otce vlasti. Prý na těle jste měl šrámů nepočitatelně.
Je to krásný pocit, psát
si s člověkem, který uměl hovořit pěti jazyky, psát a ještě vládl mečem. Kde
byly satelity, mobilní telefony, rakety středního doletu? Co všechno museli
umět a znát tehdejší lékaři, když Vám opravovali poškozený chrup, kosti, léčili
dnu? Co všechno jste stihl za svůj živo! Jak moc Vás obdivuji! A nejsem sám,
kdo si myslí, že titul „Otec vlasti“ právem patří Vaší osobě. Nejblíž Vám byl
až o mnoho let později T. G. Masaryk. Na tom jsme se shodli všichni. Nebylo v
dějinách úspěšnějšího panovníka, který spravoval naše domovy.
Proto Vám píši a chtěl
bych i tímto říct, že není komu víc než Vám poděkovat za většinu toho, co jste
pro nás i budoucí udělal. Snad jednou budeme mít opět štěstí a narodí se kdosi,
kdo se, tak jako Vy, chopí moci a vrátí lesk a slávu naší zemi. Psaní nemohu
než uzavřít tím, že bych si přál, aby se našel, kdo zdědí Vaši sílu a odhodlání
udělat z naší země místo, kde bude radost žít, kde se budeme cítit doma a v
bezpečí...
Žádné komentáře:
Okomentovat