Před sto lety chodila většina dětí,
naši dědečkové a pradědečkové, do školy bosa. Jednou z těch krásných mohutných
školních budov Rakouska – Uherska v Liberci, byla škola U Soudu. Byla poslední a
nejmodernější v celé té mohutné řadě škol druhé poloviny 19. století v našem
městě. Mohla se pochlubit tím, co ostatním školám scházelo. Vytápěnou podlahou
na chlapeckých WC. Chlapci stáli bosi na dřevěných roštech, a odspoda je hřál
teplý beton. No, řekněte, to se to chodilo radostně do školy, když tam na vás
čekaly takové vychytávky. Takových přívětivých škol bylo na Liberecku povícero.
Například všechny školy měly na střeše zvoničku, a pokud by v dosahu zahořelo,
pak by se zvonilo na poplach.
Školy se postupně modernizovaly. Z
těch maličkostí co si pamatuji, byla především u nás v Machníně kamna. Do nich se
sypalo uhlí po kbelících a bylo to vždy příjemné vyrušení z vyučování, leč i
třída plná kouře a srandovního poslouchání školnice paní Šandová, která to vše
komentovala neslušnými slovy a posuňky.
Uhlí… Pamatuji se na ty ohromné
hromady uhlí před školou na Husovce, které pan školník vozil dozadu k
uskladnění. To vše za 50 let zmizelo. Dnes to už ani ve školách nepáchne dezinfekcí,
jako dříve.
Ještě v 70. letech minulého století
byl propastný rozdíl mezi školami ve městě a na vesnici v hygieně. Spousta
onemocnění žloutenkou, nemocí špinavých rukou, omluvenek z důvodu nemoci, kdy
omluvený musel pomáhat na poli, při sběru úrody. Kdy za trest jezdil neposlušný
učitel učit z Liberce do Václavic, do Hlavice, do Rynoltic, do Nového města pod
Smrkem.
Škola by měla zůstat, tak jako
armáda a policie bez toho, že její představitelé jsou exponenty politických stran
a hnutí, bez politické příslušnosti. Což v minulosti nebylo. A není ani v současné
době. Ke škodě řešení problémů šikany a práce s dětmi mimo dobu vyučování v
zájmových kroužcích, doučování. Dnes se i výchovné postupy dětských ústavů
dostávají do předvolebních polemik na úkor věcné diskuze odborníků na
pedagogické půdě.
Školy, to byla i dětská organizace pionýr,
která dříve byla v rámci výchovného systému vtělena do společenských
organizací. Dnešní stav mimoškolní výchovy postrádá osobnosti, které by pomohly
řešit volný čas dětí, tradiční školní kroužky. Jak se to daří, posuďme sami...
Žádné komentáře:
Okomentovat