12. dubna 1578 měla manželka majitele grabštejnského panství
Jiřího Mehla ze Střelic ošklivý sen. Ve snu viděla machnínského ovčáka, jak
usekává hlavy drůbeži. Nemám zdání, co milostivá paní v podvečer onoho významného
snu povečeřela, ale muselo to být ochuceno přinejmenším lysohlávkami.
Po probuzení, dá-li se tak nazvat následný stav mysli
urozené paní, se daly do pohybu věci nevídané. Zapřahat a jede se do Machnína.
Vzala sebou dvě dcery. Jména jsou známá – Marii a Uršulu. Jely ztrestat
machnínského ovčáka. Kromě paní se nikomu nechtělo. Počasí nic moc a Nisa byla
po jarním tání zoufale rozvodněná. Dnes bych řekl, že voda se v Machníně
rozlila od svárovské bramborárny přes zahrady u Němečků až po Táborské a dole
po Pfeiferovu továrnu. Jedno obrovské jezero. Většinou to machnínský most
ustojí bez problémů. Tenkrát bylo všechno jinak. Rozjetá dáma, kočár, dcery a
kočí jeli vstříc svému osudu. S dámou nebyla řeč. Manžel služebně v Praze celé
týdny, ona na všechno sama. Doslova.
Most, který je v Machníně očekával, byl dřevěný, konstrukce
chatrná. Koním se rozhodně přes něj nechtělo. Voda burácela, nepěkná podívaná.
Všichni se snažili paní Mehlové další cestu rozmluvit. Nešlo to. Tady by
pomohla svěrací kazajka, nebo nafukovací plovací vesta. Obé však ve výbavě
kočáru scházelo a jak se záhy ukázalo, bylo toho třeba, ale nepředbíhejme.
Všichni prosili za přerušení cesty, nic nepomohlo. Dáma se
mohla zbláznit – pokud se už nestalo. Přes most se muselo. A tak machnínský
most vstupuje mezi mosty slavné: most u Remagenu, přes řeku Kwai, Avignonský,
most v Sarajevu, Karlův most, legendární nádražní lávka ČSD v Liberci a další.
Drama pokračuje, kočí se křižuje, paní z Mehlů ještě stačí vykřiknout: „Ve
jménu ďábla, jeď!“ No a co zbylo panskému kočímu? Jel.
V polovině mostu přišlo to, co by statik předpovídal. V
konstrukci luplo, ve dřevě prasklo a kočár se poroučel do chladných vod.
Tragedie až do doby vražedkyně novorozeňat Mrázkové v Nové Čtvrti v Machníně
nevídaná. Jaké štěstí měl kočí a obě dcery paní Mehlové se nedá ani popsat.
Seděli na kozlíku mimo uzavřený korpus kočáru. Ten voda rozlomila a vtáhla pod
valící se spousty vod, dřeva a větví.
Kočí a mladé dámy se z vody dostali. Utíkali pro pomoc do
panského dvora někde v prostoru Machnínského statku. Kočí se vrátil, údajně
hledat paní. Našel – nenašel? Po obou se země slehla a voda zavřela.
Vyšetřování na Grabštejně nikam nevedlo. Žádný důkaz, stále otevřený,
neuzavřený případ. Bylo něco kriminálního mezi kočím a stále opuštěnou paní
Mehlovou? Láska, nenávist, peníze? Komu
pomohla její smrt? Neměl pan Mehl, vysoký pražský úředník, někoho, koho nechal
v Machníně naříznout sloupky mostu přes Nisu? To se rovněž vyšetřovalo. Stovky
otázek, a purkmistr, fojt, radní ani hejtman z Grabštejna nic nezjistili…
Až půjdete po dnešním moderním mostě v Machníně, zastavte
se. Jen na moment. Řekli byste, co všechno se může stát v tak poklidné vesnici
– promiňte - v liberecké čtvrti Machníně?
Žádné komentáře:
Okomentovat