Dnes už asi nenajdeme pamětníka.
Před 83 lety se psal rok 1933 a vrcholila světová hospodářská krize. Na
Liberecku stály i ty největší textilky a čeští a němečtí dělníci táhli za jeden
provaz. Až při příštích parlamentních volbách dali němečtí soudruzi svůj hlas
novému hráči, K. Henleinovi, který sliboval to, co dával dělníkům v Německu
Hitler – práci a národnostní uvědomění...
Pořád jsme ale na počátku roku
1933. V Liberci a okolí je obrovská nezaměstnanost, hlad a revoluční odhodlání
do toho jít. Všude kolem ve světě se scházejí nezaměstnaní na tzv. hladových
kongresech. Není tomu jinak ani v Liberci 2.března 1933, kde takto revolučně
naladěných dělníků bez práce se sešlo 10.000, v Rumburku 6.000. (Čerpáno z
německých komunistických novin Vörworts vycházejících v ČSR).
Hladový pochod do Liberce začal
už o den dříve. Dělníci z oblasti Nového Města pod Smrkem došli až do Raspenavy, kde přečkali noc a ráno se
spojili s dalšími nezaměstnanými z Frýdlantska na společné cestě do Liberce.
Další masy dělníků mířily do metropole severu z Jablonecka, Semilska, z
Andělské hory, Kryštofova údolí, Machnína, z oblasti Podještědí,
Vratislavic a Hodkovic. Všude na ně
čekala policie a nepouštěla je do centra. Přesto se v ulicích Liberce
shromáždilo tisíce demonstrantů a řečnilo se přímo v ulicích. Ve Felberově
ulici i v Široké, před okny krajského soudu, před německým konzulátem pod
bývalým Skloexportem.
Všechna liberecká náměstí byla
obsažena četnictvem. Kdo chtěl projít musel se legitimovat. Policie a četnictvo
postupovali velmi tvrdě, ale s ohledem na velký počet demonstrantů a jejich
rozhořčené vystupování se tehdejší silové složky vystříhaly použít krajních
prostředků a nedošlo k žádným výstřelům ani z jedné ze zúčastněných stran.
Hladový kongres v Liberci ukázal
na neudržitelnost politiky československé vlády vůči pracujícím žijícím v
Sudetech, kde národnostní politika, protěžující český kapitál oproti německému,
byla i jednou z příčin, že většina obyvatel Sudet německé národnosti se
radikalizovala ve prospěch K. Henleina a
jeho programu odtržení Sudet od ČSR.
Vláda ČSR v roce 1933
nepochopila varování a sílu demonstrace nezaměstnaných a možná právě zde byl
počátek onoho zla, které v říjnu roku 1938 vedlo k odtržení Sudet od zbytku republiky a ke
ztrátě obyvatel, což po prohrané válce v roce 1945 na dlouhá léta ovlivnilo
hospodářský vývoj ČSR i aglomeraci severu Čech, Sudet, kde dnes žijeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat