Před několika dny odpovídali
náhodní chodci před televizními kamerami na otázku, kdy vznikla naše republika.
Jako každý rok, část dotázaných nemá o sledu událostí v roce 1918 ani tušení. A
protože i řada z nás už zapomněla, co nás ve škole učili, tak si připomeňme
sled událostí vedoucích k naší samostatnosti.
Značná část německé populace v
pohraničí nechtěla akceptovat hranice nového poválečného uspořádání Evropy a
důrazně žádala jejich změnu ve prospěch nástupnického Rakouska a tím i
legalizaci „provincie Deutschböhmen“ na území vzniklém z oblastí Liberecka,
Ústecka, Litoměřicka, Českolipska, Mostecka, Děčínska a Karlovarska.
Severočeská část s centrem a hlavním městem. To bylo v Liberci. Zde sídlila
vláda v čele se zemským hejtmanem Rafaelem Pacherem, kterého ve funkci záhy
nahradil už 6.listopadu Dr. Longman von Ausen.
Liberecká zemská vláda od samého počátku
svého působení se potýkala se značnými potížemi. Především šlo o zásobování
potravinami a odbytiště průmyslové výroby. Naopak v oblasti samosprávy svůj
vliv upevnila. Vydala i vlastní peníze v hodnotě 5, 10, 20 a 100 korun, ale
hospodářskou situaci v „provincii“ to nezlepšilo.
Problémy nastaly i v dopravě. Na
ochranu obyvatel byly zřízeny oddíly dobrovolníků a občanské gardy. Téměř celý
program vlády „provincie Deutschböhmen“ byl jenom snem. Nebyl čas na jeho
naplnění. Myšlenka odtržení pohraničních oblastí ČSR a jejich připojení k
Rakousku nenašla ani podporu u německých průmyslníků, kteří se naopak vyslovili
pro Československou republiku.
Od počátku listopadu 1918 začala československá vojska s postupným obsazováním pohraničí, které přešlo zcela do českých rukou do konce roku 1918. 3. listopadu došlo na slavnostní shromáždění před radnicí v Českém Dubu k rozpuštění německého obecního zastupitelstva a o dva dny později k rozpuštění německého zastupitelství v Bezděčíně. 8. listopadu byl obsazen Sychrov, 10. listopadu Hodkovice nad Mohelkou. Pomyslná hranice mezi ČSR a libereckými separatisty procházela Vápnem, Světlou, Rašovkou, Hodkovicemi nad Mohelkou, Pelíkovicemi, Bezděčínem, Frýdštejnem a Malou Skálou. Ochranu hranice zajišťoval čs. vojenský oddíl, který zadržoval hlídky „volkswehru“, které z obsazeného Ještědu pronikaly na výzvědy do okolí.
Od počátku listopadu 1918 začala československá vojska s postupným obsazováním pohraničí, které přešlo zcela do českých rukou do konce roku 1918. 3. listopadu došlo na slavnostní shromáždění před radnicí v Českém Dubu k rozpuštění německého obecního zastupitelstva a o dva dny později k rozpuštění německého zastupitelství v Bezděčíně. 8. listopadu byl obsazen Sychrov, 10. listopadu Hodkovice nad Mohelkou. Pomyslná hranice mezi ČSR a libereckými separatisty procházela Vápnem, Světlou, Rašovkou, Hodkovicemi nad Mohelkou, Pelíkovicemi, Bezděčínem, Frýdštejnem a Malou Skálou. Ochranu hranice zajišťoval čs. vojenský oddíl, který zadržoval hlídky „volkswehru“, které z obsazeného Ještědu pronikaly na výzvědy do okolí.
13. prosince 1918 čs. vojsko obsadilo
Dlouhý Most a horskou chatu na Ještědu. Po těchto a dalších nepříznivých
zprávách se rozhodla 11.prosince Logmanova zemská vláda přesídlit z Liberce do
Žitavy a později přes Drážďany do Vídně. 13. prosince 1918 se čs. vojáci
objevili v Hrádku nad Nisou a ve Vratislavicích. Kruh kolem Liberce se
uzavíral.
Proklamace německého „volkswehru“ a
Karla Kreibicha o vojenském hájení města s použitím dělostřelectva, přinutil
okresní turnovský národní výbor k přeměně dosavadní obranné čáry v souvislou
jednotnou frontu, která byla nazvána „ještědská“. Od Turnova zároveň docházely
z Liberce, Tanvaldu a Jablonce nad Nisou zprávy, že státní majetek je rozdáván
a odvážen do Saska, které zároveň bylo marně zemskou vládou „Deutschböhmen“ v
Liberci žádáno o vojenskou pomoc. Německá vojenská rada musela konstatovat, že
Liberec není možno hájit pro nespolehlivost vojska a nedostatek zbraní.
Na základě denního rozkazu z 10.12.1918, který za Okresní národní výbor v Turnově podepsal V. Kulich a velitelství fronty Ing. Fischer, měly 11. prosince v pět hodin ráno obsadit obranné síly ještědské fronty, posílené Jizerským plukem, linii Křižany-Ještěd-Dlouhý Most- Proseč. Současně měl být osvobozen Tanvald.
Na základě denního rozkazu z 10.12.1918, který za Okresní národní výbor v Turnově podepsal V. Kulich a velitelství fronty Ing. Fischer, měly 11. prosince v pět hodin ráno obsadit obranné síly ještědské fronty, posílené Jizerským plukem, linii Křižany-Ještěd-Dlouhý Most- Proseč. Současně měl být osvobozen Tanvald.
Celá akce proběhla úspěšně, někdy i za
podpory místního obyvatelstva.. Pro nedostatek vojska a zbraní nebyl osvobozen
Liberec, jehož vojenská síla byla odhadována na 2000 mužů a 45 strojních pušek.
Mimo to byla německému obyvatelstvu v Liberci vydána munice a zbraně. 13.
prosinec 1918 vrchní velitelství v Praze přislíbilo turnovským k bojům o
Liberec opancéřovaný vlak a 500 vojáků z České Lípy. Tím stoupnul počet vojáků
připravených osvobodit město pod Ještědem asi na 2700 mužů.
K dennímu rozkazu z 14. prosince byl
vojsku přiložen i situační plán města. Samotný útok měl být proveden humánně,
bez krveprolití a samotný útok stanoven na 16. prosince. Českodubská posádka
(setnina Pojizerského pluku č. 94) v čele s poručíkem Hákem dostala rozkaz
proniknout do Liberce přes Růžodol a druhá měla obsadit nádraží v Křižanech a
odtud vstoupit do města.
Horní Růžodol byl obsazen vojáky
vedenými kpt. Maškem ze směru Pilínkov. Okolo páté ráno bylo obsazeno nádraží.
Nebyl potřeba ani už zmíněný pancéřový vlak. Ten odjel se zálohou 500 mužů
obsadit Frýdlant v Čechách. Okolo šesté hodiny byla čs. vojáky obsazena
liberecká radnice a střed města. Ještě v dopoledních hodinách 16. prosince 1918
německý magistrát předal své pravomoci představitelům okresního národního
výboru Josefu Čapkovi, Aloisu Peškovi a Josefu Kladrubskému. Tímto aktem bylo
završeno státně právní převzetí moci i v naší oblasti Československým státem.
Použito materiálu l. Horákové „Obsazení Liberecka čs. vojskem na konci roku 1918
Použito materiálu l. Horákové „Obsazení Liberecka čs. vojskem na konci roku 1918
Žádné komentáře:
Okomentovat