Dějiny Libereckého kraje byly
významně ovlivněny šlechtickým rodem Valdštejnů. Ne vždy to bylo v pozitivním
slova smyslu. Například před vojáky Třicetileté války. Zcela odlišně se
zachoval jeden z Valdštejnů na počátku 18. století v Turnově.
Turnovští nashromáždili za staletí
existence města ve svých truhlách řadu patentů a listin s pečetěmi předchozích
majitelů města. Ti všichni potvrzovali nebo udělovali městu nové a nové výhody,
osvobozovali Turnov od ponižujících povinností. Tentokrát mladý Valdštejn
otočil. Chtěl a požadoval na městu vydání patentů a vzdání se privilegií.
Naopak „městské zřízení“ požadovalo již moderní soupis práv a povinností
sepsaný v souladu s požadavky pana hraběte. K porozumění a vzájemné shodě
nedošlo. Hrabě narazil, doba pokročila.
Lidé Turnova, v čele s primasem
Janem Durychem vstoupili do osvíceného 18. století. Město v dobré víře žádalo
pomoc od hejtmana kraje, pražského místodržícího i z Vídně. Dočkalo se. Město
obsadili mušketýři a mnozí měšťané skončili na mučidlech či ve studených
sklepeních hradu. A nešlo o nic víc, než o peníze. Šlechta se obávala o své
výhody, mimo jiné o to, kdo dostane z usedlých židovských řemeslníků a
obchodníků peníze za „ochranu“, vedle výběru daní, úroků a jiných, vcelku
pochopitelných dávek. Ale za „ochranu“? To silně zavání praktikami současné
vyděračské sicilské mafie.
Nakonec šlo až o 23 lidí, kteří zde žili a platili daně. 174 zlatých panovníkovi a 43 zlatých za ochranu. A k tomu těm nešťastníkům shořela modlitebna – synagoga roku 1707. Postavit novou stálo tolik úsilí a peněz, že dodnes jsou uchovávány obcí účty a příslušné listiny a povolení ke stavbě:...“a sice délka vně 13a1\4lokte, vnitř 11a3\4. Výška zdůle od dláždění až po vrch střechy 9 loket, šířka 8 loket.“ Originál byl uložen v archivu židovské obce. Nové peníze jsou požadovány počínaje dnem 2. ledna 1719 na novou synagogu. I stalo se, že turnovská synagoga se zachovala po dnešní dny snad zázrakem, když ostatní v kraji Němci v roce 1938 vypálili.
Nakonec šlo až o 23 lidí, kteří zde žili a platili daně. 174 zlatých panovníkovi a 43 zlatých za ochranu. A k tomu těm nešťastníkům shořela modlitebna – synagoga roku 1707. Postavit novou stálo tolik úsilí a peněz, že dodnes jsou uchovávány obcí účty a příslušné listiny a povolení ke stavbě:...“a sice délka vně 13a1\4lokte, vnitř 11a3\4. Výška zdůle od dláždění až po vrch střechy 9 loket, šířka 8 loket.“ Originál byl uložen v archivu židovské obce. Nové peníze jsou požadovány počínaje dnem 2. ledna 1719 na novou synagogu. I stalo se, že turnovská synagoga se zachovala po dnešní dny snad zázrakem, když ostatní v kraji Němci v roce 1938 vypálili.
Obnovena do původní krásy dává jen
tušit, tu dávnou dobu svého zrodu. Dobu „zvláštních daní na ochranu“, jež byla
součástí státní politiky. Kdy mohl šlechtic poslat primátora do šatlavy, byť
jen za pouhé podezření z čehokoli. Kdy zřízení obecní bylo zpochybněno
vrchností jen proto, že šlechticům by se nedostávalo peněz. Turnov se stal i
díky a především pracovitostí svých občanů překrásným městem jakých je v
Libereckém kraji mnoho. Měl by být hrdý na své dějiny a čerpat z nich. Poučit
se z chyb a chránit slabé před zneužíváním moci těmi, kteří nerespektují zákony
a potlačují vědomě práva jiných, sociálně slabších a menšin...
Žádné komentáře:
Okomentovat