středa 29. března 2017

V boleslavském kraji, to je dnes Liberecký kraj, se neválčilo jen mušketami a kordy




            V ústním podání našich prababiček a dědů jsme vyslechli řadu příběhů z doby ne až tak dávné, žel téměř již zapomenuté. Příběhy ani ne tak z válek napoleonských, války o dědictví rakouské, či válce Němců proti Němcům na našem území v roce 1866. Mnohem víc ti, co nám vyprávěli, vzpomínali na poddanské rebelie, povstání proti nevolnictví, které z našich už pradávných předků dělalo lid bez vůle, ubité těžkou prací, plně závislé na majiteli panství, na úředníkovi, který nařizoval, kontroloval a trestal za odvedenou nevolnickou práci.

            Povstání našich předků patří k dějinám osídlení Sudet, českého pohraničí. K těm prvním patří povstání na grabštejnském panství vyvolané uvalením nových daní. 'Poddaní se obrátili  na císaře Maxmiliana II. do Vídně... Jím byla nařízena bezpodmínečná poslušnost vrchnosti. Vůdcové povstání byli tvrdě žalářováni a vypovězeni ze země. Tak končily jedny z těch prvních vzpour roku 1568 na Chrastavsku, Hrádecku. Další vzpoury proti brutalitě středověku následovaly již v počátku 17.století. Rok 1625, rok povstání na frýdlantském panství Albrechta z Valdštejna vyvolané útiskem a násilným obracením na katolickou víru...

            V roce 1629 počalo násilné obracení lidu na katolickou víru ve vévodství frýdlantském. prováděné horlivě jičínskými jezuity vyvolalo nevoli lidu, který dne 9. srpna na libuňské faře zranil a podávkami proklál P. Matyáše Burnatia a zabil i jeho průvodce. Tento čin byl signálem k všeobecnému nevolnickému povstání. V čele vzbouřenců stál zchudlý rytíř Burián Karlovský. Rebelové táhli přes Rovensko k Turnovu, byli ale cestou krvavě poraženi vojskem a rozptýleni do lesů a skal. Původci vzpoury pak na rozkaz vévody byli lámáni kolem. K potlačení povstání poslal Valdštejn 5 praporů pěchoty a 3 kompanie jízdy svého příbuzného Maxmiliána z Valdštejna. K likvidaci povstání potřebovala valdštejnská soldadeska, které používala proti nevolníkům i děl, více než půl roku.

            Rok 1668 byl rokem povolávání nových osídlenců z Německa, hlavně sklářů a soukeníků, těšících se zvláštní přízni vrchnosti. To vyvolalo vření mezi usedlým obyvatelstvem. Cítilo se být odstrkováno  konkurencí. K nespokojenosti přispělo i vyžadované přestoupení evangelíků na katolickou víru. Zástupy lidí z kraje pod Jizerskými horami a Krkonošemi se rozhodly táhnout do Prahy, aby se domohly restituce starých práv a svobod. K nim se přidružovali nevolníci z hruboskalského panství sužovaní regentem Janem Václavem Švantlem z Třebska. Proti proudu nevolníků zaútočili 12. dubna turnovští střelci u kostela sv. Matěje na Hruštici a po krátkém odporu revoltující rozehnali. Povolané vojsko a velké pokuty pak utlumily každý další pokus o vzpouru.

            Léta 1679-1681 byla ve znamení příkladu nevolníků frýdlantského panství Františka Ferdinanda hr. Gallase, kteří prostřednictvím deputace předložili císaři Leopoldovi I. v Praze stížní a prosebný list o ochranu před neslýchaným útiskem vrchnosti. Příznivý výsledek povzbudil poddané i z jiných panství k podobnému postupu. Věznění nevolnických deputací, k němuž  dal příklad na lemberském panství Kryštof Rudolf Breda. Postup vrchnostenských úředníků odňal poddaným naději na splnění spravedlivých žádostí mírným postupem a byl příčinou obratu hnutí v otevřenou bouři. Povstání na frýdlantském panství se rozšířilo na panství liberecké, grabštejnské, lemberské, jablonecké, strážské, mimoňské, zákupské, ale i do jiných českých krajů. Sedláci odpírali vykonávat robotu a pokusili se své požadavky vymoci ozbrojeným nátlakem na vrchnostenské úředníky. Pro zastrašení srocených vzbouřenců z okolních vsí kolem lemberského zámku bylo stříleno ze zámeckého děla. Poněvadž vrchnosti nestačily svými silami, bylo vojenské potlačení vzpoury v boleslavském kraji svěřeno komisaři podplukovníku hr. Eneáši Sylviu Piccolominimu. To se mu v podstatě, po pronásledování nevolníků do lesů a hor, zdařilo. Odpor na frýdlantském panství trval však déle a hrozil vypuknout v nové povstání, když populární vůdce rebelů Ondřej Stelzig řasnický kovář, jako člen delegace k císaři byl uvězněn ve Vídni. Teprve vyšetřující komise, soudy, žalářování a pokuty odpor zlikvidovaly. Ondřej Stelzig zemřel na nucených pracích v Uhrách. Příkladem ohlasu těchto bouří i v jižnější části kraje mohou být rebelující sedláci v Benešově, kteří z gruntů utíkali do ciziny.

            V roce 1767 bylo povstání na libereckém panství vyvolané zvýšenými břemeny a robotou v zárodku udušené. 17 obcí se na povstání nezúčastnilo, 19 prosilo o prominutí a jen 4 obce setrvaly ve svém protestu.

            Rok 1775, rok přehnané naděje na zlepšení právního a hmotného stavu. Agitace nekatolíků z Pruska a Lužice vedly k rozsáhlému povstání. Středem odboje bylo náchodské panství. Zde byla zřízena guberniální rada, v jejímž čele stál nejvyšší purkrabí sedláků rtyňský rychtář Antonín Nývlt. Připravované převratné povstání mělo vypuknout v Praze o svatojánské pouti a selské guberno se mělo ujmout moci v zemi. Bouře však vypukla dříve, než bylo v programu organizátorů a přehnala se tisícihlavým proudem nevolníků napříč boleslavským krajem již ve dnech 24.-28, března. V Semilech, v zámecké kanceláři vytloukli okna, vyházeli písemnosti a knihy, vysypali z peřin peří, vypili víno a zpustošili zámek. Pivo v pivovaru dílem vypili, dílem vypustili. Drancovali ve městech, drancování v městech. V Železném Brodě zpustošena fara a židovna, ztýrán farář i žid, pleněny příbytky měšťanů. Ve Bzí  zle naloženo s farářem a rozbito zařízení fary. Na Malé Skále útočeno na pivovar, v zámku vše roztlučeno, zámecký správce přinucen sedět na dřevěním oslu, manželka správcova obnažena, vhozena do sudu s kolomazí a pak posypána peřím; k ochraně zámku povolán oddíl jabloneckých  střelců. V Bozkově zpustošena fara. Ve Vysokém způsobeny výtržnosti v kostele, žádáno jídlo a pití a jeden muž z každého stavení, aby dále s povstalci táhl. Zámek v Jesenném byl povstalci ušetřen za cenu hubičky, vyžádané od sličné baronky Dejmové Jírou Ševců z Přívlak. V Navarově okázalé projížďky povstalců v panských kočárech a působení škod na panském majetku. Na Hrubé Skále žádáno vyhlášení zlatého patentu, vrchností domněle zatajovaného a zle nakládáno s úředníky. Podobné počínání na Rohozci. Jiný proud z Jičínska přitáhl na libuňskou faru. V Rovensku přinuceni měšťané jíti s rebely. V Rychnově krvavě odražen útok rebelantů na faru věřícími, ozbrojenými kolíky, pohrabáči a cepy. V Českém Dubu zákrok oddílu husarů, kteří několik vzbouřenců zabili. Odtud postup vzbouřenců přes Světlou řadou obcí západním směrem. V Zákupech zákrok vojska od České Lípy. Povstalci pochytáni a odesláni do Boleslavi k potrestání. Dozvuky povstání v červenci na panství frýdlantském, grabštejnském, strážském a libereckém.

            Opětné zavedení dřívějších poměrů robotních za Leopolda II. v roce 1790 vyvolalo nespokojenost poddaných a vedlo k několika nepokojům na různých panstvích. 6. července propuklo povstání na mnichovohradišťském panství hrabat z Valdštejna, bylo ale potlačeno. Toto povstání přeneslo se i na clam-gallasovské panství liberecké, kde jeho osnovatelem učitel a baráčník Hanuš Kryštof Rieger z  Kateřinek. V noci na 12. července vytáhli ozbrojení vzbouření malozemědělci několika proudy na shromáždiště v Královském lesíku. Po příslibech vrchnostenských úředníků nastalo uklidnění. K zajištění klidu bylo povoláno vojsko, účastníci, pokud neutekli za hranice, vyšetřováni, vězněni a ztrestáni ranami holí.

            V roce 1794 vypukla vzpoura poddaných na valdštejnském panství svijanském, vyvolaná pověstí, že zemřelý císař Josef II. zrušil robotu bez náhrady a vrchnosti to lidu utajily. Jediný Loukov se vzpoury nezúčastnil, pročež upadl do nenávisti okolních osad a přinucen požádati o vojenskou ochranu. Po spatření přijíždějících husarů vzbouření sedláci zahazovali zbraně a rozutekli se, kteří chyceni, vyplaceni na zámeckém place holí.

            Roku 1818 došlo k odepření poslušnosti a vzpoura poddaných na panství svijanském, vyvolaná odporem proti robotě vyžadované majitelem panství Františkem Adamem z Valdštějna, místo dosavadní, vykupované penězi. K likvidování odporu bylo opět povoláno vojsko, které nepoddajné poddané krutě stíhalo. Vůdcové rebelie odvedení do vězení tam byli krutě ztýráni. Jeden  z nich i s manželkou hned po propuštění, skonali, jiní byli ztrestáni ranami holí.

            To byl jen krátký výlet naším krajem pár století nazpět.

Žádné komentáře: