Škoda, že do bývalého kina Varšava přišlo
v poledne 10. srpna 2017 tak málo lidí. Tak moc toho bylo vidět a slyšet!
Přišli ti, kteří věděli, že 8. ročník festivalu Liberecký flašinetář je víc,
než jen obyčejné mezinárodní setkání. Setkat se zde na mimořádném zážitku s
těmi, co točí klikou, co mají rádi muziku z bedýnky s kouzelnou atmosférou.
Seděli jsme v sále torza secesního kina a poslouchali hudbu neméně tak
starou. Stylově oblečení – Němec, Švýcar, Polák, Francouz, Čech, Češka, Slovinec..
Byli úžasní, rovněž tak i publikum. Čest a sláva těm, co před víc jak 8 lety vymysleli
taková setkání. Poděkování patří všem, co se letos na veleúspěšnosti letošního
setkání podíleli.
Flašinetáři vás specifikou veřejné
produkce zcela pohltí svou dryjáčností, kouzlem pouti, cirkusu a městských trhů
minulosti. Z těch našich, kteří svého koníčka krmí tím nejlepším ovsem je
rodina Párova, kdy se na přehlídce ve Varšavě představila publiku maminka
Jaroslava a syn Bolek v uniformě rakousko-uherského vojáka. Z těch,
co zaujali byl i „šlechtic“ s opravdovým predikátem od císaře Františka
Josefa I., rytíř Josef von Ringelshain Vyskocil z Německa.
Jeden každý vedle druhého ukázali, co
jejich malé orchestriony umí. Atmosféra po víc jak hodinové produkci byla plná
emocí a výkřiky z publika: „Bravo!“, byly zcela adekvátní uměleckému
zážitku, byť šlo jen o umění z děrovaného štítku, válečku či papírové
desky. Poděkování za neopakovatelný zážitek vidět a poslouchat tolik hezké
muziky má především pan Jiří Vostrý, pracovník Severočeského muzea v Liberci,
v jehož osobě je vždy záruka, že festival flašinetáře v Liberci zůstane
i v příštích letech. Oba dva dny, kdy se Liberec stal centrem
flašinetářské šlechty je za námi. Byly to dny, kdy jednoznačně slavili úspěch
všichni posluchači i „interpreti“. Takových akcí není dost. Zkrášlí své okolí,
uhodí na strunu našeho vztahu k časům minulým, létům, která se nevrací.
Žádné komentáře:
Okomentovat