pondělí 2. října 2017

Jak se správně titulovat aneb Pane doktore




            Ještě deset let po válce měl mít maturitu jen holič Jůza. Pil, tudíž jako vzor nepřipadal v úvahu. Ten se nacházel až ve čtyři kilometry vzdáleném městečku Chrastavě. Byl jím MUDr. Fišer, tatínkův kamarád, který přežil hon na Židy, genocidu své rodiny i našich známých. U nich těch vzorů a akademických titulů bylo velmi mnoho. Přežil jen lékař a zároveň zubař z Chrastavy a vyučený tkadlec z Liberce, můj milovaný tatínek.

Maminka byla z Prahy. Dostala se do řečí sousedek hned, jak jsme se do obce přistěhovali. Nenosila nic po Němcích a oblékala se do přešitých šatů. Měli jsme auto, tatínek byl národní správce ve firmě Simm a Wagner – truhlárna. Bez maturity, bez univerzitního titulu řídila chod domácnosti maminka. Tatínek nás jistou dobu kontroloval skrze drátěný plot jáchymovského pracovního tábora, odkud se vrátil nepolepšen a zbaven iluzí o současném světě. Mně se dostalo poučení, že vzdělání je věc, kterou mi nikdo nikdy nevezme a musím tedy studovat, kolik se do mě vejde. S hanbou musím přiznat, že se to zvrtlo na střední škole, kde zamindrákovaní učitelé Vydra a Kaše mé sny o akademickém titulu změnili na tvrdou realitu. Maminka nesla velmi těžce, když mí vrstevníci, spolužáci a bratranec Ivan dosáhli prvních vědeckých titulů.

Později, v tradici mnoha rodin v Sudetech, můj syn nevybočil z rodinné tradice. Vystudoval textilní fakultu liberecké techniky a posléze získal titul inženýra, docenta a profesora.  Vysokoškolské vzdělání v oboru řízení národních výborů a organizací v jejich působnosti jsem sice získal s červeným diplomem, ale v reálu jsem ho již neuplatnil.

Mé životní partnerky svou osobní pílí všechny tři dosáhly akademických titulů. I moje dcera, dnes už šestadvacetiletá magistra, nastoupila doktorandské studium na Karlově univerzitě. Toho se už maminka nedožila.

Co tím vším chci říci? Maminka by se divila, kolik děvčat a chlapců našich vesnických sousedů má dnes vysokoškolský titul, který se stal součástí jejich osobností ve vzdělaném současném světě. Jak mnohé se změnilo za šedesát let ode dne, co mne maminka přesvědčovala, že titul, vysokoškolské vzdělání má své opodstatnění a měl by ho mít každý moderní člověk. Asi ano, maminko. Maminky mají vždy pravdu…

Žádné komentáře: