pondělí 16. října 2017

Něco o psu a člověku na počátku 21. století




Náš pes je skutečná psí slečna i podle papírů ze Slovenska, ze psího útulku. Požadovaných 20 euro jsem zaplatili, osmdesát přidali pro psy, co neměli tolik štěstí a pak tu na jednou stála.

Psík, jako hromada neštěstí, s očima rozkoukanýma do všech světových stran. Byla zticha, nevydala ani hlásku. U dveří domu na ni čekal nový kotec a dřevem vonící zateplená bouda. V té skončila a tři dny se neukázala. Pak vylezla, vzala mě na vědomí a s paničkou se daly do jídla. Povídaly si o Liptovském Mikuláši, o těch dvou letech v opuštěné továrně, u které žila, než ji proti její vůli odvlekli do útulku. O medvědech, co tam žijí a chodí až do zahrad, o lidech zlých i dobrých, o tom, jak se to tady jmenuje, co dělá panička, co páníček. Tři neděle testovala, zda jí ublížím, nebo neublížím. Prošel jsem a dnes si povídáme o rodinných financích, o trápeních s dětmi, o sousedech. Řešíme stav před i po volbách.

Od jisté doby tolerujeme, že „děvče“ si zabralo koupelnu, lehává na gauči, že je hlavním ochutnávačem všeho jídla, co přichází na náš stůl. (Když to panička nevidí…). Máme kliku, že si navzájem nepáchneme, neštěkáme na sebe a nekřičíme. Nevadí mi, že líná. Miluje drbání po celém těle a umí si o to říct packou, která je nesmlouvavá. Mám rád, když je druhá strana vztahu spokojená, leskne se jí kožíšek a pravidelně vyměšuje, což dělá a já likviduji.

Člověk a pes to je víc, než rovnice o dvou neznámých, ta, která se nedá spočítat. Přemýšlím. Není vlastně o čem, vše běží samo. Nikdo se nad druhým nepovyšuje, respektujeme své vrtochy, přání, touhy. Většina toho je ještě před námi. Těšíme se na to, co přinese čas budoucí, na zimu, která naše kožíšky k sobě ještě víc přiblíží. Nechápu ostatní, co si mezi sebou nemají co říct. Co si sednou doma k bedně a spí, v deset večer se zvednou, smetou drobky z gauče, odnesou do dřezu špinavé nádobí a jdou spát. Pes na deku u dveří. U nás doma už to tak není. Pořadí se mění, prioritu dostává zdravá výživa, dialog ke světovým i domácím událostem, předpověď počasí, co si vzít na sebe po ránu, kdy nikomu není moc do řeči. Věřte nevěřte, i k tomu má co říct náš pes. Respektujeme odlišné názory.

Pes je radost, výdaje, které se nepočítají. Žrádlo, vedle granulí i velké vepřové kosti z obchoďáku, které se vaří ve velkém hrnci, aby byly následně zahrabány po všech místech naší zahrady všude tam, kde to nejméně očekáváte. Naše psí slečna jimi dráždí své psí kolegy procházející kolem. Kost v její tlamě jí dává nezaměnitelnou podobu s Winstonem Churchillem jen doutník je nahrazen omšelou kostí.

Čím přispět k porozumění mezi člověkem a jeho věrným přítelem? Tím hlavním je nezvedat hlas a ruku. Nemělo by se s ničím spěchat. Vše má svůj čas. Od našeho psa srdečný pozdrav. Je prý spokojený, nic mu neschází.

Žádné komentáře: