V jeskyních byla zima a chlad stále ve
dne v noci, podle toho, jak kdo seděl daleko od ohně. Je prazvláštní, že
se pálilo vše s výjimkou těch, co právě zemřeli. Ani ne tak z piety,
ale jsou věci hořlavé a jiné, co špatně dlouho hoří a příliš tepla a světla
nedávají. Nemluvě o tom, že ohniště bylo nezbytným pracovištěm pro úpravu
potravin. V potravinovém řetězci byl oheň zcela novým zdrojem, který
vařil, pekl, smažil, ohříval, dával lidem v kožešinách zcela nový požitek,
něco, co na jídelníčku dosud nebylo.
Tabu sem, tabu tam, když došlo na lámání
chleba (dosud ne úplně známému), jedlo se všechno. Ruští námořníci o hodně let
později, ztraceni v dálavách moří, ponecháni osudu v dobách největší nouze
jedli věci i nejedlé. I z čeho byla vyrobena tahací harmonika, poslední, s čím
se před smrtí hladem tak neradi loučili.
To naši předci v jeskyních dovedli
zpracovat i dlouhé kosti savců k vyluzování zvuků, nad kterými se ohromně
bavili. Malé děti strašili jen částečně ohořelými zbytky drobných živočichů. To
všechno dalo základ příštích forem malých divadel, loutkových až po vystoupení
mimů, operních zpěvaček, slavných představitelů Shakespearovských dramat.
Doba pobytu v jeskyních za špatného
počasí, ohrožení šavlozubými predátory a nedostatek bílkovin vedla tehdejší umělecky
založené excentrické jedince, aby vzali uhel z ohniště do ruky a příbytek,
jeskynní stěny, pokryli sexuální grafickou tématikou, kterou následovala
vzpomínka, jak jsme ulovili něco k jídlu. To vše za nevšedního zájmu
ostatních, kteří oceňovali umělce zvlášť vybranými houbičkami i travou, která v našich
dávných předcích vyvolávala pocit, že umí létat, jezdit, plavit se, vznášet se,
dělat vše, co jednou přijde.
Dá se říci, že jen těžko se odcházelo z takových
jeskyň narvaných sušenou halucinogenní trávou, která jim dělala tak dobře. Ti,
co odešli, vyprávěli o nových možnostech a dálavách plných exotiky. Myslím si,
že ne všichni došli k branám a vešli do měst a vesnic, plných jídla a
radovánek. Těch pár pozdějších Michelangelů, Rubensů, Muchů, Slavíčků a
Rembrandtů není skoro nic proti těm, co hulili a vznášeli se v Altamiře a
v podobných jeskyních, které tak bezděčně napomohly rozvoji kultury a
veselí v celém civilizovaném světě. Místo zdroje nalezeno. Ano, odtamtud
se začal šířit rock, blues, opera i činohra a všechny ty televizní slátaniny, jak
a co vařit, pěvecké soutěže. Dámy a pánové v šatech a teplácích, vaše
dnešní oblékání vzalo počátek v kožešinách vašich praprababiček, které v nich
uměly chodit a nebyla jim v nich zima. Věřte nevěřte, i móda byla zábava a
za hrou tak na módu nosící se dnes. P o
tolika letech, se vracíme k bydlení položenému do hlubokých jam, kde
hledáme návrat k přírodě. Tam, kde končí hloupost jedněch začíná nový děj.
Bavit se, ohřát se, najíst se, odhalit třídního nepřítele. Jak jednoduché a
prosté. Zpět k Altamiře.
Žádné komentáře:
Okomentovat