Slavit,
nebo být oslavován. Ten pocit, být či jen se zúčastnit je hřejivý a výjimečný a
jde s námi už jistě pár tisíc let. Umím si představit osamělou jeskyni,
kde jeden z tlupy, říkejme mu Zub, oslavuje. (Zub, protože mu jeden kouká
z úst). Zub oslavuje. Jedné z jeho žen se narodil syn. Chrčivými
zvuky dává najevo, že si nepřeje víc než, aby ten, kterého zvedá nad oheň byl
silný a zdravý a schopný tlupu uživit a ochránit.
Další pohled je do oslavencovy
ložnice. Tam leží na boku snědá krasavice a hledí na dva zápasící mladíky.
Všichni jsou nazí, natření mastmi, kluzcí a čpící. Mládenci jsou již unaveni,
kráska končí jejich zápas úderem do gongu. V následující křeči se těla
všech tří spojují ve vítězství touhy nad hmotou.
Třetí
obraz je nám všem blízký. Libuše, kněžna pražské kotliny plete z lýčí
pantofle a brzy tu zazní i zvuky téměř kostelní. Námluvy končící spojením muže
se ženou za účelem založení rodiny s rozsahem do celé Evropy. Za účelem
téhož se rožní a jedí chlebové placky, pije domácí pivo a alkohol, děti a slepí
starci a stařeny okusují kosti.
Slavení
je stále populárnější. Prima oslavy jsou při odchodu části Evropy na křížové
výpravy, zavedení desetihodinové pracovní směny, vysvědčení, povýšení,
vánočních dárků, výher v loteriích.
Dcera
dokončila vysokoškolská studia a pustila se do doktorandského. Sešlost oslavenkyni
obdařila květinou, penězi i věcným dárkem. Oslavenkyně seděla vedle mne,
hubená, unavená, šťastná a spokojená. Zakázáno bylo hovořit o politice, o těch,
co nebyli přítomní, o tom, na co nedosáhneme. Nejhorší na těchto oslavách jsou
kojenci a jim věkově blízcí. Těm hrozí ušlapání. Tanec s jinou
partnerskou, která má přednosti velikostí nevídané okem nepřehlédnutelné, vzbuzuje
nepatřičné reminiscence. Současné sešlosti oplývají hlučnou hudbou a světelnými
efekty. Jen těžko se zapomíná nad drahým propáleným oblečením.
Jsou oslavy tradiční a ty na
místech, kde se na pobyt a oslavu nezapomíná. Těch možností je habaděj:
v balonovém koši, ve štolách, vězeňských kobkách, na lodích. Sám si
vzpomínám, že jsme doma oslavovali, když byl lift odbaven do emigrace a další
z rodiny šťastně odjížděl do nového domova. To se pak ti starší znovu
sešli, aby se poradili, zda je co oslavovat a kdo bude příští.
Slavit, slavit, být zdravý,
bohatý a mladý. Nějak ty počty vždy selhávaly. Pokaždé se našel někdo, komu se
udělalo špatně, kdo se omluvil., komu upadla láhev, někdo něco rozbil, koho pes
pokousal, komu papoušek otevřel okno a uletěl…
Tak prosím buďte opatrní a
oslavujte s ocáskem, který vás od trapárny na poslední chvíli zachrání.
Žádné komentáře:
Okomentovat